Test z autoškoly:

Křižovatku projede jako první:

a) dodávka
b) tramvaj
c) trolejbus

<a href="http://sweb.cz/AJeli/krizovatka.jpg" targat="_blank">http://sweb.cz/AJeli/krizovatka.jpg</a>

Převzato z http://www.viditelnymacek.cz

Čtenář glos R. K. mi zase zaslal tento tristní "Pravdivý příběh":

Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě 120 km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné... Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci. Ale práce mně baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se nám. Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata - 26 600 korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920km, což mně stojí jen na benzínu 4 800. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám...jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá. Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, na každém vydělám asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že si zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Počítám, počítám...Z mých vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160. Polovina? Pani, nechejte si ten formulář... Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách. Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii na leasing. A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět, potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si pořídili druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing lehce z těch 35 800 čistého lehce utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do akvaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadě? Ale brzy mně to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem nevděčný! Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu je na pivo. Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché... Díky státe, díky vládo, miluji tuto svoji českou socialistickou zem!

Pepickova sousedka porodila chlapecka. Ten se ale narodil bez usi. Sousedka privezla maleho synacka domu a pozvala na navstevu Pepickovu rodinu.
Predtim, nez Pepickovi prisli na navstevu, si tatinek zavolal Pepicka a povida mu:
" Jestli se zeptas, proc nema usi nebo o usich jenom ceknes, dostanes takovy vyprask, jaky jsi nezazil!"
Pepicek to pochopil a vyrazili...
Kdyz se podival do postylky povida:"Je, to je krasne miminko."
Sousedka se zaraduje a povida:"Dekuji Pepicku, jsi moc hodny."
Pepicek dale povida:"a ma moc krasne palecky, a kouzelny maly nosanek, a krasna ocicka..."
Sousedka na to:"Ty jsi ale zlaticko, Pepicku."
"A muze videt?", pta se zase Pepicek.
Sousedka na to:"Doktor povidal, ze je 100% sance, ze uvidi..."
Pepicek se usklibne a rika:" Tak to je fajn, protoze kdyby potreboval bryle, byl by v prdeli..."

Santa Claus zacinal mit pocit, ze nestiha.
Ctyri jeho elfove byli nastydli a tri, co zustali zdravi, nestacili vyrabet hracky.
Navic pani Santa Clausova oznamila, ze prijede na navstevu maminka, coz Santu jeste vic napruzilo.
Zasel se tedy podivat do staje, co delaji losove a zjistil, le tri jsou brezi a zrovna rodi a dva preskocili plot a jsou buh vi kde. Dalsi stres.
Zacal aspon nakladat sane, jenze jedna lyzina praskla, pytel hracek spadnul a hracky se vysypaly.
Nastvany Santa se vratil domu, aby si nalil salek sidru a do neho zazdil panaka rumu. Kdyz ale otevrel cinkosten, zjistil, ze jeden z elfu nekam uklidil rum a neni co pit.
Jak byl nastvany, Santa upustil salek a ten se rozprsknul po podlaze v kuchyni na tisic kusu. Sel tedy pro smetak ale ukazalo se, ze mysi ozraly jeho chlupatou cast...
V tehle chvili u dveri zadrncel zvonek a vztekly Santa sel otevrit. Na prahu stal maly andelicek s velkym vanocnim stromeckem. Andelicek vesele zvolal:
"Stastne a vesele, Santo! To je dneska hezky, ze? Mam pro tebe krasny stromecek. Kam chces, abych ho postavil?"
... A tak vznikla hezka tradice andelicka napichnuteho na spicku vanocniho stromecku.

Rodicia necakane vbehnu synovi do izby a vidia ako v strede izby stoji ich syn v latexe a mlati sa bicom. Rychlo zavru dvere a bezradne sa na seba pozeraju.
Otec sa prihovori mame: "Mlatit ho asi nema zmysel"..

Prijde chlapik domu a co nevidi: v jeho posteli cizi chlap, a aby to nemel tak jednoduche, tak s jeho zenou. Nevahal chytil chlapika a hybaj s nim do kulny. Tam milemu chlapikovi vytahne tu jeho okrasu a chlapik ztuhne hruzou, kdyz mu ji zacne zatahovat do sveraku.
A prosi: "Clovece nedelej to .. uz to vickrat neudelam."
A manzel trochu dotahl a rika: "Vzdyt se neboj, ja jen aby si mi neutekl."
Nato chlapik ztuhne podruhe - manzel se blizi s pilou na zelezo. Tak znovu prosi: "Proboha nerez mi ho ... Ja se tu vickrat neukazu!"
A manzel se zase jen pousmeje a rika: "Vzdyt jdu jen upilovat rucku na sveraku, aby si se nemohl odmontovat".
Ale jako by toho nebylo dost, tak zacne manzel brousit velikansky nuz.
To uz chlapik ztrati nervy a zoufale prosi: "Prosim te nerez mi ho... ja to uz vicekrat neudelam, nikdy vic me neuvidis, fakt..."
Manzel uz tez nevydrzi a rika: "Co se tolik bojis? Vubec ti ho nechci uriznout ... .. jen ti brousim nuz ... ty si ho odriznes sam, jen co zapalim kulnu.

Na společenské akci se mladík přiblíží k sympatické slečně a pokousí se navázat rozhovor:

Tancuješ ?
Tancuju, plavu, lyžuju, bruslím...

Pleteš ?
Pletu, vyšívám, háčkuju, batikuju...

Áá do prdele !
Do prdele, do pusy, do vagíny, rukou...

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"

Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"

Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"

Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
"Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku."