Tak tohle mě solidně rozsekalo XD

flaiming: tak to jsem nejak nepochopil

Star wars na disketovku
http://kecy.roumen.cz/roumingVideo.php?id=4920

Chechtaj se i po smrti :D

http://listoftheday.blogspot.com/2007/08/last-laugh-great-tombstones.html

EDIT: Ta poslední mě naprosto dostala XD


[Příspěvek byl upraven 2008-06-15 00:29:03]

Vlku, to je nejgeniálnější předělávka čehokoliv, co jsem kdy četla :D

Twas the Night Before Implementation, and all through the house
not a program was working, not even a browse.
The programmers hung by their tubes in despair,
with hopes that a miracle soon would be there.
The users were nestled all snug in their beds,
while visions of enhancements danced in their heads.
When out of the elevator arose such a clatter,
I sprang from my desk to see what was the matter.
And what to my wandering eyes should appear
but a super programmer (with a six pack of beer).
His resume glowed with experience so rare,
he turned out great code with a bit pushers flair.
More rapid than engines, his programs they came,
and he whistled and shouted and called them by name:
"On Update! On Add! On Inquiry! On Delete!
On Batch Job! On Closing! On Functions Complete!"
His eyes were glazed over, fingers nimble and lean,
from weekends and nights spent in front of a screen.
A wink of his eye and a twist of his head
soon gave me to know that I had nothing to dread.
He spoke not a word, but went straight to his work,
turning specs into code, then turned with a jerk,
and laying his finger upon the "enter" key,
the system came up and worked perfectly.
The updates updated, the deletes they deleted,
the inquires inquired and the closings completed.
He tested each program and tested each call,
with nary an UAE, all had gone well.
The system was finished, the tests were concluded,
the users last changes were even included.
And the user exclaimed with a snarl and a taunt,
"Its just what I asked for, BUT ITS NOT WHAT I WANT!"

Na nadrazi:

zakaznik:"Jyzdenku, pyčo."
za prepazkou:"Hlavní, nebo Svinov?"

Sedi takhle v autobusu ostravak pres dve sedadla a prijde k nemu prazak, chce si taky nekam sednout. "Posun se az k voknu." rika. Ostravak nic. "Posun se az k voknu!!" zase zadna odezva. Prazak rudy vzteky opakuje "Posun se az k voknu!!"
"Tak uz kvokni, pico!"

Přijde pán k doktorovi, že ho posílá manželka, že furt myslí jen na sprosťárničky.
"Hm," řekne doktor. Vezme papír a namaluje obdélník. "Co je to?"
"To je postel," povídá pán, "a v ní dva ostošest souloží."
"Aha," říká doktor a nakreslí čtverec.
"To je rohožka a pod ní leží dva a souloží ostošest."
"Hm," povídá doktor, a namaluje kroužek. "Co je to?"
"To je ohniště a u něj leží dva a souloží ostošest."
"Hrome," říká doktor, vyjme čistý bílý papír a ukáže ho pánovi. "Co je tohle?"
"To je zasněžený pole, pod sněhem leží dva a souloží ostošest."
"Proboha," říká doktor, "vždyť vy nemyslíte na nic jinýho než na samý prasečinky!"
"No," povídá pán, "když vy mi pořád ukazujete takový sprostý obrázky..."


Na smrtelné posteli leží 80-letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, žena, všechny děti, skoro všechny vnoučata a dokonce několik pravnoučat.
Všichni soucitně a v tichu čekají až příjde ta chvíle. Náhle se dědeček probere a povídá: "Povím Vám mí nejbližší své největší tajemství: Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu.
Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto.
Ale jednoho dne mi přítel pověděl: "Ožeň se a založ rodinu, protože Ti nebude mít kdo podat sklenici vody až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň."
"A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život.
Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálů s manželkou.
Autem jsem jezdil pro vás děti moje do školy a ze školy a na společné dovolené k moři.
Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia děti moje.
Krásné dny svobody odnesl vítr.
A teď když ležím na smrtelné posteli, víte co je nejhorší?"
"Co tatínku náš drahý?" se všichni ptají.
"Nemám kurva žízeň!"

Psychiatr sedí u sebe v ordinaci. Pacienti nechodí, nikdo nevolá. Zkrátka, nuda.
V tom se otevřou dveře a do nich po čtyřech vejde muž s něčím mezi zuby, v rukou má taky zvláštní předměty a ještě za sebou po chodbě něco táhne.
Doktor na něj: "Óóó, kdopak se nám to plazí na návštěvu? Není to snad maličký hádek? Tak se doplaz a vítej, malý hádku, doktor ti pomůže."
Osoba na čtyřech však zakroutí nesouhlasně hlavou.
"Ááá, tak ty jsi tedy malá želvička, která se sem vleče na slovíčko?"
Osoba na čtyřech opět nesouhlasně zakroutí hlavou.
"Tak, kdopak tedy jsi? Že by snad malý červíček?"
Muž pustí z pusy drát a povídá: "Jděte do prdele, doktore. Já jsem váš informatik a natahuju vám tu síťový kabel."