Manželé Smithovi nemohli mít spolu děťátko, a tak se rozhodli využít služeb náhradního otce, s nímž by počali potomka.
Toho dne, kdy měl zastupující otec dorazit, políbil pan Smith svou ženu a pravil:
"Odcházím. Ten člověk by tu měl být každou chvíli." Po půlhodině náhodou zazvonil u dveří podomní dětský fotograf, který doufal, že se mu podaří udělat nějaký obchod.
"Dobrý den, paní, já jsem přišel, abych..."
"Ne, ne, nic nevysvětlujte. Už jsem vás očekávala," přerušila ho paní Smithová. "Opravdu?" podivil se fotograf. "Výborně! Dělám překrásné dětičky."
"To je přesně to, v co s manželem doufáme. Pojďte prosím dál posaďte se." Po chvíli se s uzarděním zeptala: "Tak čím začneme?"
"Všechno nechejte na mně. Obvykle to zkusím dvakrát ve vaně, třikrát na pohovce a párkrát v posteli. Někdy je to docela zábavné i na podlaze v obýváku... můžete se tam více roztáhnout!"
"Vana? Podlaha v obýváku? Není divu, že nám to s Harrym nefungovalo."
"No, víte, paninko, nikdo vám nemůže zaručit, že se to povede pokaždé. Ale pokud vyzkoušíme několik různých poloh a já to vezmu ze šesti nebo sedmi úhlů, jsem si jist, že budete s výsledkem spokojena."
"To, to, to je snad trochu moc..." zalapala paní Smithová po dechu. "Paninko, při takovéhle práci je třeba si dát na čas. To víte, že bych to nejraději sfouknul za pět minut, ale jsem si jist, že byste s tím nebyla spokojena." "To tedy asi ne," zamumlala paní Smithová. Fotograf otevřel kufřík a vytáhl album s obrázky dětiček. "Tohle se dělalo na střeše autobusu." "Prokristapána!" vykřikla paní Smithová, mačkajíc v ruce kapesníček. "A tahle dvojčata vyšla výborně, ale s jejich matkou byla potíž."
"Byla s ní potíž?" otázala se paní Smithová. "Hrozná. Nakonec jsem ji musel vzít do parku, abych mohl odvést svou práci pořádně. Lidé se tam kolem nás shlukli ve čtyřech nebo pěti řadách,
jen aby pořádně viděli." "Ve čtyřech nebo pěti řadách?" zeptala se paní Smithová, oči doširoka otevřené v údivu.
"Ano," řekl fotograf, "však to také trvalo více než tři
hodiny. Matka pořád ječela a vřískala - vůbec jsem se nemohl soustředit! Pak se začalo stmívat a já jsem s tím začal pospíchat. A když mi pak veverky začaly ohryzávat to
moje nádobíčko, tak jsem to všechno zabalil."
"Vaše...ehm... nádobíčko?" "No ano. Tak, paninko, pokud jste připravena, tak já si postavím trojnožku, abychom se mohli dát do díla."
"Trojnožku?"
"No jistě, musím používat trojnožku a položit si na ni ten svůj Canon. Je příliš velký na to, abych ho udržel dlouho v ruce.
Paní? Paní! Proboha, ona omdlela!"

z auditka o Werewolfech z nyxu:

Vlkodlaci, stenatum nejaky starsi vlkodlak vysvetluje co je to Gaia, Wyrm a tak vubec...
starsi: ...Wyrm zosobnuje niceni a zkazu...
Hrac1: Ten Wyrm, to jsou nejake jesterky, ne? jak jesterky muzou zosobnovat zkazu?
Hrac2: Ne jesterky, cervi. Kamarad mel na pocitaci takovou hru - Wyrms.

Jestliže máš skvělou manželku (manžela),

okouzlující milenku (milence),

daří se Ti v práci,

jestliže vlastníš skvělé auto a perfektní dům,

nemáš problémy s daňovým úřadem,

jestli vždy, když vyjdeš na ulici,

svití na Tebe jasné slunce a lidé se na Tebe usmívají ..........

.......... je čas skončit s drogami.

Sedi dievcina v parku na lavicke a strasne hresi:
- A ***! Do riti!...
Ide okolo chlapik, pocuje to, a tak jej hovori:
- Pocuvaj, panenka, to ti nepristane, aby si hresila ako svec.
A ona:
- Sadni si ku mne a ja ti poviem, preco.
Chlapik si prisadol a dievcina mu do uska posepla. Chlapik zacal
preklinat:
- Do ***! Nech to pes pojebe...
Zacula to babka, iduca okolo i tak napomina chlapika, aby tak nehresil,
lebo sa to nepatri a je to nekulturne. On na to:
- Sadnite si, babicka, ku mne a ja vam poviem, preco tak hresim.
Babicka si sadla a chlapik jej to posepkal. I tu zacala babicka nadavat:
- Do pice, *** jedna!
Zacul to dedko iduci okolo i tak hovori babke:
- Hambite sa, babka, mladym davat taky priklad!
A ona na to, aby si k nej prisadol, ze mu povie, preco tolko hresi a
nadava.
Dedko si prisadol a babka hovori:
- Ta lavicka je cerstvo natreta!!!
-Kuuuuurvaaaa...

Chlapik v novom volve XC90 T6 vo full-vybave nadupany elektronikou zastane na cervenu na krizovatke. stoji, caka na zelenu, uz ide oranzova, ked tu zrazu DZIIIIIIIIIIIIIGGGGGG!!!! zozadu sa do neho nabura trabant. s volvom to len troxu pohne, chvilku sa nic nedeje a potom sa chlapikovi na palubnom pocitaci objavi hlaska: "Bol zisteny novy hardware!
Chcete nainstalovat ovladac?"

> JAHELKA - SOUDNÍ VÝROKY
>
>
> Udivilo nás, že si tu ruku zlomil, za dopoledne nám totiž spadl po
> pivě z lešení pětkrát a vždycky se jenom vesele smál, neboť měl dle
> předpisu helmu.
>
> Když jsem se vracel s oběma jezevčíky z pohostinství, našel jsem
> vrátka uzamčená a rozhodl jsem se přehodit jezevčíky přes plot a
> přelézt sám. Když jsem takto přehazoval již dvanáctého jezevčíka,
> jsem si teprve všiml, že se mi dírou pro slepice zase vracejí zpátky.
>
> K rodinné bitce došlo poté, když syn představil rodině nevěstu
> babička utrousila: 'To vás Pánbůh trestá, že se nemodlíte.'
>
> K nadměrnému užívání antikoncepčních přípravků nutil svou manželku
> proto, aby nepřišla do jiného stavu se sousedem.
>
> Když jsem souseda u manželky přistihnul, řešil jsem to po dobrém
> tím, že jsem ho dvakrát nakopnul, a to akvárium jsem po něm hodil,
> až když se po mně sápal.
>
> Zmenšila se mi příčetnost vlivem šera v ten okamžik, kdy jsem viděl
> vycházet z našeho domku poškozeného, který hladil našeho Azora,
> načež ten hlasitě a radostně zaštěkal, což činí pouze u pravidelných
> návštěvníků, takže jsem je spráskal oba.
>
> Když jsem dal manželce několik políčků, otočil jsem se od ní, a
> protože jsem předpokládal, že tímto naše nedorozumění skončilo,
> chtěl jsem se věnovat svým zájmům. Co bylo dále, si nepamatuji.
> Procitl jsem až v nemocnici, kde má zranění byla odborně ošetřena.
>
> Za celou dobu, co s ní žiju, jsem jí vrazil třikrát facku, a to
> proto, že mi byla nevěrná se svým manželem.
>
> Manžel mě doma tloukl. Když jsem mu řekla, že to půjdu dát k soudu,
> řekl, ať jdu třeba do prdele. Tak jsem tady.
>
> S průběhem manželství nejsem spokojena. Odpůrce jen zabírá místo v
> posteli někomu, kdo by si to více zasloužil.
>
> Pohlavní styk mě bavil, ale to vyšívání moc ne. A proto náš vztah na
> těch zálibách ztroskotal.
>
> Poučení jsem rozuměl, ale ne moc.
>
> Neznám paragrafy jako třeba advokát, poněvadž jsem slušný a čestný
> člověk.
>
> U stánku se zdravou výživou jsem vypil asi čtyři vodky.
>
> Moje norma je osm piv. Po těch mi teprve začne pracovat žaludek a
> dostanu chuť na další, čímž jsem toho zesláblý jak proti přírodě tak
> i proti paragrafům.
>
> Obviněný doznává, že nakupoval dolary. Na svoji obhajobu uvádí, že
> chtěl skoupit všechny dolary, aby Američani neměli na zbrojení.
>
> Svědkyně sděluje, že ví, jak vypadá pánské přirození, neboť v práci
> ho vídá velmi často.
>
>
> Pane prokurátore, vaše otázky smrdí kriminálem.
>
> Vyzývám vás, abyste vaše primitivní lhaní zastavil!
>
> Můj syn je sice velkej darebák, ale ne zas takovej, aby se musel
> bavit s Váma, pane prokurátore.
>
> Soud nemohl odsoudit J.K. za znásilnění, neboť v místě pro toto
> určeném není pro takový čin dostatek místa, což je soudu z vlastní
> zkušenosti známo.
>
> Šla jsem do prodejny si nakoupit. Při nakupování jsem si uschovala
> do kapsy bundy láhev Alpy z důvodu, jelikož tam byla prodavačka,
> která mě už jednou chytila, a já jí chtěla udělat radost.
>
> Tak jsem různě měnil zaměstnání, až jsem se dostal do vězení.
>
> Snažil jsem se hlídce vysvětlit, že jsem toho moc nevypil, ale asi
> mi pro podnapilost nerozuměli.
>
> Pacient se proháněl s kolečkem asfaltu. Směna mu končila, nastal u
> něj blažený pocit. Zakopl a mrštil svých 135 kg na obrubník. Padl na
> pravé zápěstí, udeřil se rovněž do hrudníku vpravo. Ukrutně klel.
> Nakopl multikáru, bez následků pro obě tělesa.
>
> Stál na chlívku a díval se oknem na ženy, jak se sprchují. V tom
> jedna z nich náhle vykřikla a on se propadl mezi kozy paní J. S.
>
> Pacient jel ve svém luxusním voze Škoda 1000 MB z Litvínova do
> Horního Lomu. V zatáčce před Lomem se vyřítila osoba nezodpovědná z
> protisměru, nezvládla svůj stroj zn. Škoda Favorit a naprala to do
> poškozeného. Na nehodu se přišla podívat mimo jiné i policie ČR.
>
>
> Adresa napsaná příslušníkem VB ve zprávě pro soud: 'U syna Gogy č.
> 10 nebydlí.' (Skutečná adresa: 'U Synagogy č. 10.')
>
> Poškozený ležel na zádech, chroptěl a byl evidentně mrtvý.
>
> U jmenovaného bylo nalezeno větší množství pornografických
> materiálů, jejich část byla ponechána na stanici pro další využití.
>
> Hasební zásah byl proveden dobře. Jedinou závadou zde bylo, že
> dobrovolný požární sbor neměl strojníka k PPS 8 a nikdo jiný neuměl
> uvést stroj do chodu. Vyhoření stodoly bylo proto účelnější.
>
> Do místnosti vběhl nebožtík a začal se prát s obžalovaným
>
>
> Jmenovaný byl takový krkoun, že po prodeji domku si přišel i pro fekálie z
> žumpy. Strčil jsem do něj, až tam spadnul, ale o žádném
> nažrání jsem nehovořil, neboť jsem hygienik.
>
> S postupem svého psa zcela souhlasím. Nejprve zaštěkal, pak utrhl
> nohavici, a i když ani poté se soused neměl k odchodu, způsobil mu
> teprve zranění, pro které se teď nemůže posadit.
>
> Čistokrevného psa mi odcizili a upraveného na česneku snědli. Ale
> když jsem na nich požadoval dva tisíce korun, křičeli, že takovou
> drahotu nemají ani v Intercontinentalu, a vyhodili mě i s rodokmenem.
>
> Že se objevil u mě v ložnici, mě ani tak nepřekvapilo, jako spíše
> to, že tam vjel na traktoru Zetor.
>
> Přikývl jsem, když se soused ptal, zda může použít náš záchod.
> Později jsem zjistil, že použil dvířka a několik prken na táborák.

Grartuluji
Nám všem , kterým je mezi 20. až 50. lety... Podle dnešních pravidel a
zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec
šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky
na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.

Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a
máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali
někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme
to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze
starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli
na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v
pangejtu jsme ji domontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů,
teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale
mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation,
Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů,
žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli
jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo
kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen
my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.
Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně
šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50
let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost -
naučili jsme se chovat a poradit si...
Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému,
kdozažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi možná jedno z nich