Tento vtip mi včera přišel mailem:


V Brdech se začne stavět radar mezikontinentálního významu.

Protože se ovšem bohužel nachází uprostřed lesů, povedou k němu dlouhé kabely.

Mějte se na pozoru, Američané!

Ten, kdo vás může položit na lopatky, nevolá: "Alláh Akbar!"

Ale křičí: "Fero, kurňa, tady je mědi jak sviňa!"

Ja mam take takovou praxi-obvzlast pokud se jedna o veeelky soubor....

heh, tak to je naprosto presny

Ty jsi fakt.. dragonie. :]

Rusty: nejak me netrapi ze jsi tento recnicky obrat nepochopil ale tak aspon ze te to pobavilo, o to jde v tomhle topicu predevsim ;)

dragonia: Jen mala pripominka.. "na jedne rakouske okresce pobliz slovenskych hranic se nachazi.." je tak siroky pojem, ze doufat ze se tam nekdo ocitne a podle toho popisu to pozna je docela.. naivni. To me osobne asi pobavilo nejvic. :]

Celé a do konce s dobrý :D

Je to sice dloohy jak tyden, ale myslim že to stojí za to. Tady vidíte že nejen furries bývají za úchyláky. Toho člověka co tohle napsal znam, je to liberečák a nemyslim si že by si to vymyslel ;-) Takže enjoy.

Btw, LW je long-wire, tzn dlouhý drát coby anténa. Při natahování se dost často používá prak kterým se přestřelí kamen s provazkem trea pres vetev a pak se za to vytahne drat. ...

Všichni si ještě pamatujeme to nádherné babí léto posledních dní. To by
bylo něco na trénování. Přemluvil jsem svoji Janičku a zajeli jsme si na
naši podnikovou chatu do Hrabětic v Jizerských horách. Nádherný klid.
Naproti naší chatce je jen nějaký divný penzio a pak jedna soukromá
chata. Zde bydlí nějací staří lidé. Už jsem je tam neviděl asi 10 roků.
Nádherné místo na trénování. V pátek jsme tam s Janičkou odjeli. Nikde
nikdo. Těsně před večerem jsem na první ránu krásně přestřelil nedalekou
břízu. Anténa LW 40 m byla v krátké době natažena. Nechal jsem to jak to
je, s tím, že v sobotu ihned po ránu to zkusím vystřelit ještě výš. A
tady se to stalo...

Zkrátka ranní sluníčko mne vyloženě vytáhlo z postele. Klid, jen zpěv
ptáčků. Sakra, na tom světě je tak krásně. Janička ještě spí. Nebudu ji
budit, a tak ve slipech se jdu podívat na tu ranní nádheru. V tom mne to
napadlo. Co kdybych, než se Jana probudí, si zkusil zastřílet z praku a
vytáhnout tu anténu trošku výš. Jasně. A proč se oblíkat. Je tam
nádherně a tady stejně nikdo není. Beru tedy prak a postupně v tom
nádherném ránu střílím jednu ránu za druhou. Skutečně jsem dosáhl
takového stavu, kdy mi to nečinilo problém. Tak, a teď to zkusíme na
čisto. Vystřelím to přes tento vysoký smrk u chaty sousedů. Natažení,
zamíření, uvolnění, a už vidím, jak nádherným obloukem přesně
přestřeluji poslední větev na smrku. Nádhera. Teď už stačí jen navázat
anténu, vytáhnout nahoru a úvaz někde uvázat. Jsi King, Jožo, to je
nádhera, jak jsi šikovný. Ale v tom jsem si všiml, že jsem to vystřelil
asi moc vysoko. Navázat ten drát šlo, ale úvaz končí asi dva metry nad
zemí. No, nic se neděje.

Tady vlezu na sousedův plot, z něj na smrk, a pak se stačí jen natáhnout
a úvaz omotat kolem nějaké větve. Trošku to v těch slipech není ono.
Smrk je dosti hustý a píchá to. Jak jsem to vymyslel, tak jsem to i
provedl. Natahuji se, pokládám prak na první větev a lezu nahoru. Trošku
se to zašmodrchalo. Půlmetrový prak mi překáží. Dolů ho házet nebudu.
Potřebuji ještě navijákem navinout zbytek silonu. No co, dávám si ho
mezi nohy. Hi, to je krása. Ten Jarda to nádherně vymyslel, má to i
molitanovou černou rukojeť. S prakem mezi nohama se natahuji na vyšší
větev a snažím se to rozšmodrchat. Šmodrchám, šmodrchám, a najednou mám
takový divný pocit. Něco takového, jako měl lovec Děrsu Usala v
sovětském filmu o lovení tygrů. Zkrátka podvědomě cítím, že můj život je
snad něčím ohrožován. Okamžitě vnímám, jak se mi uvolňuje adrenalin.
Organismus se pomocí reflexů připravuje na boj o život. Svaly se
napínají a dokonce i prak mezi nohama jakoby zbytněl.

Tak, pánové, a v tom se to stalo. Z chatky, kde bydleli jen staří lidé,
najednou svižným krokem přichází krásná nahá žena. Jde s lavorem, a to
přímo k plotu, kde jsem nad ním já. Tak to je průšvih. Napadají mne
různé varianty reakce. Zakašlu, zapískám, pozdravím... No jo, ale jak jí
budu vysvětlovat, co dělám v jejich zahradě na stromě, a to ještě ve
slipech? Ze všech variant jsem nakonec vybral tu asi nejblbější.
Přitisknu se ke stromu a budu si hrát na mrtvého brouka. Když budu
potichu, pak si mne třeba nevšimne. Tak se i stalo. S rukama nahoře, s
prakem mezi nohama, natažený na stromě se neodvažuji ani nadechnout. Ta
krásná žena přišla pod onen strom provádět ranní mytí. Proč přišla nahá
je mi záhadou, ale třeba si myslela to, co já, že v chatce naproti
stejně nikdo není. Nedýchám a jedním okem sleduji tu ranní koupel v
lavóru. V životě by mne nenapadlo, co vše se dá omýt. V životě by mne
nenapadlo, jakou rafinovanou posloupnost různých pohybů tato ranní
koupel může vyžadovat. Vypadá to, že mi to projde. Ta ranní show se
zkrátka blíží ke konci. Žena si masíruje a utírá tělo.

Zřejmě však zapůsobil stejný reflex i u ní. Najednou asi měla pocit jako
já. Podívá se přímo na mne. Asi půl vteřiny se nevěřícně dívá na můj
prak s černou molitanovou rukojetí. Asi blbě vidí. Nenapadla mne větší
pitomost, než jsem udělal. Visící na stromě, s prakem s černou
molitanovou rukojeti mezi nohama, s rukama nad hlavou, povídám: "Dobrý
den, to máme krásné ráno". Tak, pánové. Slyšel jsem ve svém životě skoro
všechno. Signál sputnika, řvaní prasat na porážce, kondenzátory v
mikrofonu, ale toto bylo něco. Ten řev mám v uších ještě teď. Se slovy
"Úchyl.....", prchala ona žena do své chatky. Sakra, mám jít za ní a
vysvětlit ji to, že jsem stavěl anténu? Že jsem nechtěl budit Janičku a
tak jsem ve slipech? Že to černý tlustý mezi nohama je prak "tlustá
Berta" od Jardy, OK1MKX? Jo, to by asi stejně nepochopila. Co teď? Nic,
rychle prchnout. Skáču dolů. Trhám zbytek silonu a v rychlosti blesku
svinuji anténu. Vždyť ta anténa je téměř předmět doličný.

Běžím do chaty a přesvědčuji Janičku, že se musíme rychle vydat na túru.
Tak to jsem dopad. Vždyť ta žena mne může zažalovat. To je paragraf o
sexuálním harašení. Jak já tohle budu vysvětlovat. Nic, musíme rychle na
túru a vrátit se až večer. Janička nic netuší, a tak je mile překvapena
z toho, že neremcám a dobrovolně s ní sbírám houby. Večer se pak vracíme
přes kapličku do chatky. V hrabětické kapličce se baví dva místní
pivníci. "To už jsi slyšel, že je tady nějakej úchyl". "Neříkej?". "Jo
říkal to Franta". " Prý dole v chatkách, říkala Pražanda, že na ni číhal
nějakej černoch na stromě a s takovýmhle". Honem pryč, myslím si. Na nic
nečekám. Rychle docházíme do chatky. Balíme a jedeme domů. Proč zase já?
Ten zážitek je tak silný, že žádnou anténu s nízkým vyzařovacím úhlem
nestavím. Jakmile já vlezu na strom, tak zase bude nějaký průšvih.

ja se po tom pidit nehodlam ;)