Olven: dobre:D

Repost z nyxu. Vtipy z letadel.

Vež: „Abyste zabránili hluku, uhnete prosím o 45 stupnu doprava.“
Pilot: „Co mužeme delat za hluk ve 35000 stopách?“
Vež: „Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 pred
vámi.“


Vež: „Jste Airbus 320, nebo 340?“
Pilot: „Samozrejme, že Airbus 340“.
Vež: „V tom prípade budte tak laskav a zapnete pred startem taky ty
dva další motory.“


Pilot: „Dobré ráno Bratislavo“
Vež: „Dobré ráno, pro informaci, tady je Víden“
Pilot: „ Chystáme se na pristání Bratislavo.“
Vež: „Tady je opravdu Víden“
Pilot: „ Víden?“
Vež: „Ano Víden“.
Pilot: „Ale proc? My jsme chteli do Bratislavy.“
Vež: „OK, tak prestante pristávat a zahnete doleva.“

Vež ironicky k pilotovi, který práve obzvlášt tvrde pristál:
„Nojo,
pristání nemusí být žádný tajemství, pasažéri mužou
klidne vedet, že už
jsou dole.
Pilot: „To nevadí, oni stejne vždycky tleskaj“!

Pilot spolecnosti Alitalia, kterému vyradil blesk z provozu pulku
kokpitu:
„Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškomer už
nic neukazuje......“
Po peti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: „Drž už
hubu a zemri jako chlap!“

Pilot: „Máme málo paliva. Okamžite žádáme další instrukce.
Vež: „Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru.“
Pilot: „Stojíme na dráze 2, cekáme už vecnost na cisternu.“

Vež: „Po pristání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2,
Delta 1 a Oskar 2“
Pilot: „Kde to je? My se tady preci nevyznáme!“
Vež: „Nic si z toho nedelejte, já jsem tady taky teprve druhý
den.“

Pilot: „Žádáme o povolení ke startu.“
Vež: „Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?“
Pilot: „Do Salzburgu, jako každý pondelí“
Vež: „Dneska je úterý“
Pilot: „To je super, tak to máme dnes volno.“

Vež: „Vaše výška a pozice?“
Pilot: „Merím 180 a sedím vepredu vlevo“.

Vež: „Máte dostatek paliva, nebo ne?“
Pilot: „Ano“
Vež: „Ano co?“.
Pilot: „Ano pane“.

Vež: „Oznamte nám ocekávaný cas príletu.“
Pilot: „Úterý by se mi docela hodilo.“

Po každém letu vyplnují piloti formulár, který se jmenuje Grip,
neboli
stránka. A tam napíšou všechny technické problémy a závady
na letadle,
které zpozorovali behem letu a které je potreba opravit. A
mechanici si
to prectou a zjednají nápravu a pak do formuláre
napíšou, co a jak bylo
opraveno. Mají zcela zvláštní humor....
Letecká spolecnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chutovky
zverejnila. Je tam vždy zapsán problém a rešení:
Zapsaný problém: levá vnitrní pneumatika skoro potrebuje vymenit.
Rešení: levá vnitrní pneumatika byla skoro vymenena.

Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické pristávání bylo
velice drsné.
Mechanikova poznámka: automatické pristávání na tomto letadle není
nainstalováno.

Poznámka: neco je uvolneno v pilotní kabine.
Mechanik: neco bylo utaženo v pilotní kabine.

Poznámka: Na predním skle jsou mrtví brouci...
Mechanik dopsal: byli objednáni živí brouci.

Poznámka: autopilot v poloze „držet výšku“ nechá letadlo klesat
60 m/min.
Mechanik: tento problém si nemohu predvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuveritelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uveritelnou sílu.

Zapsaný problém: Trecí zámky zpusobují, že se škrtící pácka
zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezrení na prasklé sklo.
Mechanik: podezrení je správné.

Zapsaný problém: Motor císlo 3 chybí!
Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém krídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legracne.
Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážne.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik: cílový radar byl preprogramován pridáním písnickových
textu.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabine.
Mechanik: byla namontována kocka.

Zapsaný problém: Z pod prístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to
zvuky jako by trpaslík bouchal na neco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.

http://alyssiakajati.files.wordpress.com/2013/02/education-system.png

to je jak slogan do voleb :D

:D

Mikairu: Souhlas.
Ale obecně vzato jsou přiznání iluminátů velmi kvalitní. Je to inteligentní humor :)

Jejich Jak je to doopravdy se Štěchovickým pokladem mě pobavilo víc, 9/11 už mi přijde moc překombinovaný.

V mládí jsem pomáhal ukrýt Štěchovický poklad. Vím, kde je a co v něm je a vím taky, že ho nikdo nikdy nenajde.

Byl jsem tehdy na podzim 1944 jako čerstvý mladý adept přidělen k Ahnenerbe a Organisation Todt, abych monitoroval, jak nacisté pokročili ve vývoji tajných zbraní. Tehdy už i jim bylo jasné, že Třetí Říše nevydrží dlouho, takže zoufale hledali svůj Svatý grál (obrazně, ale mimochodem i doslova), který by jim pomohl na poslední chvíli zvrátit výsledek konfliktu, který už byl přitom dávno daný. Zkoušeli ledacos a sahali přitom i do starých nauk a filosofických systémů, které už s vědou, jak ji známe dnes, měly málo společného. Vyvíjeli sice raketové zbraně a pokoušeli se dohnat svou ztrátu v jaderném výzkumu, zároveň ale konstruovali létající talíře poháněné energií vril, sestavovali pokusná theosofická komanda SS a na znesvěcených oltářích vyvolávali nordické bohy.
Jednou z okrajových filosofií, které se tehdy pod vedením samotného prof. Martina Heideggera pokoušeli tajně militarizovat, byl i slavný Zenónův paradox o Achillovi a želvě. Původně to bylo takové duševní cvičení, které tento starořecký filosof používal k demonstraci svých úvah o pohybu a nekonečnu - jeho jádro spočívalo v tom, že Achilles nemůže nikdy dohnat želvu, protože i když je želva výrazně pomalejší, vždy je alespoň o malý kousek před ním, a zatímco Achilles dobíhá tento malý kousek, želva se posune o ještě menší kousek, který ale Achiles musí opět doběhnout...a tak dále ad infinitum.
Zkrátka takové nedělní filosofování známé žákům všech reálných gymnázií. Ani jeho ryze teoretická povaha ale nestála v cestě indolenci německých inženýrů, kteří měli leckdy sice odchozených jen pár tříd, ale měli stranickou knížku, a tudíž byli zvyklí ohýbat skutečnost a pravdu. Navzdory všem předpokladům a Heideggerovu počátečnímu skepticismu se tak v lednu 1945 podařilo sestrojit funkční prototyp mobilního samonapájecího Achilleskunstgewerku (V48). Původně měl být přístroj nasazen na východní frontě, aby zabránil sovětským tankům přiblížit se k Berlínu, ale ať se Waffen-SS snažily, jak chtěly, nepodařilo se jim ho dostat přes frontovou linii - vojenská kolona, která ho převážela, se k ní mnohokrát těsně přiblížila, nikdy se jí ji ale nepodařilo překonat. Fungovalo to zkrátka až příliš dobře.
Ukázalo se tak, že aby přístroj pracoval správně, musel by být ve vlastnictví Rudé armády, kam by navíc musel být dopraven po částech - jakmile byly obvody pohromadě, automaticky začal vytvářet Zenonovo pole. Náš spolupracovník Ingvar Kampard navrhl operaci TröPferd, podle které měl být AKGwerk poslán Stalinovi darem i s návodem na složení, Hitler ji ale zamítl z obav, že Stalin nějak využije aparát proti Německu a navíc "to ty asiatské opice stejně nebudou schopny sestavit, ne ani s tímhle ilustrovaným návodem, himl!".
Nakonec bylo tedy rozhodnuto uložit přístroj na území Truppenübungsplatzu Beneschau nedaleko Štěchovic, v srdci Protektorátu. Koloně vozidel se 23. března 1945 podařilo stroj dovézt na místo a uložit mělko pod povrchem v provizorní štole asi dvacet metrů od dnešního hotelu Mandát. Tam odpočívá dodnes a jeho krystalové samonapájecí mřížky si tiše bzučí do tmy.

A co z toho všeho vyplývá pro dnešek? Nevím jistě. Ale vždycky, když v televizi vidím zaníceného hledače Štěchovického pokladu, jak se opírá o lopatu a říká, že "chybí už jen maličký kousek a konečně u těch beden budeme", projasní mi to den.

Z FB "Přiznání illuminátů"


To ten čas letí... před 12 lety jsem se zrovna plížil garážemi Světového obchodního centra a rozmisťoval balíčky nanotrhavin na nosné pilíře, když koho to nepotkám! Chajim Rabinowicz ze světového sionistického spiknutí!
"Šalom, Chajime, co ty tady?"
"Ale, to víš, taková běžná zahraničněpolitická mrzutost, nafasoval jsem od Mossadu malou jadernou pumu, prý to tu má vyletět do luftu. Plánujeme trochu překopat politickou situaci na Předním východě, potřebujeme omezit vliv politického islámu."
"Počkej," zarazil jsem se:
"Já jsem tu taky kvůli... ehm.. ohňostroji. V devatenáctém patře jsou v trezoru nejmenované právnické firmy naše interní dokumenty, které od nás vynesl jistý zrádce. Musí zmizet, nejlépe i s celou budovou!"
"Pardon, že vás ruším," ozvalo se zpoza zaparkovaného Chrysleru Cirrus a pod zářivku vstoupil muž v širokém kovbojském klobouku žvýkající stéblo trávy:
"J. R. Rich, ropný vojenskoprůmyslový komplex, zrovna tu instalujeme nádrže s napalmem. Musíme získat přístup k iráckým ropným polím. Nebudeme se navzájem plést do cesty, že?"
"To bych vám ani nedoporučoval, sáhibe," zaznělo shůry a odněkud z výtahové šachty se na laně spustil vousatý stařec v burnusu.
"Rašíde, kamaráde, dlouho jsme se neviděli!" zajísal Chajim:
"Pánové, dovolte mi představit vám Rašída ad-Din Sinana, známého též jako Stařec z hory, vůdce mocného bratrstva assassínů. Rašíd je výborný člověk, čestný protivník! Co ty tady děláš, Rašíde?"
"Inu, co by... znáš to, antrax sem, antrax tam... musíme dostat v příštím období do úřadu islámského prezidenta." mávl rukou Rašíd.
V tu chvíli jsem si všiml, že nás ze stínů někdo sleduje.
"Vidím tě. Vylez!" zařval jsem.
Zpoza dalšího nosníku se vynořila nervózní hlava univerzitního profesora.
"Ty jsi zase od Rosenkruciánů, co?" zamračil jsem se:
"A vsadil bych se, že tu něco podminováváš, co? Nemáte vy být náhodou banda pacifistů?!"
"Já se hrozně moc omlouvám," podrbal se rosenkrucián na nose:
"Ale dostali jsme do vedení nového člověka, vlastně není od nás, ale prý je to schopný manažer a umí líp komunikovat naši mesidž. A rozhodl, že máme přestat šířit pamflety a jít s dobou."
"Well, to bude dneska pěkný ohňostroj, když jsme se tu takhle sešli," rozesmál se J. R. Rich, "dorazí na tuhle party ještě někdo?"
"Snad ne," usmál se šejk Rašíd, "mne osobně sice kontaktoval jeden snaživý diletant, ale když jsem se ho optal, co chce dělat potom, až to tu vyhodí do povětří, k jakému ďábelskému plánu to má posloužit, zjistil jsem, že vlastně ani neví, že mu stačí, když bude v televizi. Rozmluvil jsem mu to a..."
V tu chvíli se budova mocně zatřásla. Lampy se rozkývaly a pohasly. Odněkud zazněl lidský křik a cosi jako poslední zasténání proudového motoru.
"...a ten debil si evidentně nedal říct, u Prorokova vousu!" protáhl obličej šejk Rašíd.
"Zasraní amatéři," odplivl si pan Rich.
"Oj gevalt..." zaklel Chajim.
"No, tak asi abychom zase šli, že," povzdechl si rosenkrucián.

Takže ano. Chápu, že mi to asi nikdo neuvěří, ale je mi líto. Útok na WTC má na svědomí skutečně jen a pouze Al-Kajda.