*přemýšlím,co s tou nití...jestli opustit tento svět a jít z sny a přáními,dosáhnout jich a těšit se z nich,splnit největšíí přání...anebo se v nich utopit v tomto světě a už nikdy nevyplavat...*

*znova oči otevře a usměje se na Zelistu* všechno bude zase dobrý

*skoro neslyšitelně potichounku šeptám*ne,prosím ne...*nechám,aby si vzpomínky volně pobíhali a podívám se na Eliva.*

*i přátelé z toho reálného světa zmizeli...prožívala jsem jednu z nejhorších období mého života...*

*zavře oči a opře si hlavu o zelistinu a jen tak oddechuje*

*a ta chvíle toho strašného zjištění,že byli jen iluze...přátelé,byli,jen iluze...*

*A potom...jak mohla ty sprosté iluze přivést k životu a pak je klidně zabít,zničit,zbavit se jich...*

*přitisknu se ještě víc k Elivovi a dám si packy před oči,jako bych se chtěla uchránit před vzpomínkami..*

*Podívám se dolů na Elífka a Zel..*
Nezlob se Neinko,prostě ještě nemám náladu to někomu říct víš..*sklopí oči a položí hlavu zas na tlapky..*

*v hlavě se mi i přes mé zděšení přehrávají ty odporné věci.Jak mohli Dragonyové,nejpočetnější rod draků,jak je mohla nejmladší z rodu Dragonyů takhle ponížit?*