ano.*řeknu úplně prostě,i když nerada.*

*přemýšlím o imaginárních přátelích z celého světa,o těch reálných z toho skutečného světa...možná že ten svět už na mě vzpomněl zcela.aa ten druhý,který na mě zapomíná,nepřijímá mě,protože se nechci utopit....*

omluvíš mě na chvilku? *zašeptal zelistě*

*sleduje ty dva dole a potom si lehne na záda a zavře oči..*

*Eliv má hodně přátel po celé ČR*

*usměju se na eliva a otřu se o něj.Vzpomenu si na všechny přátele ze světa,který si náhle vzpomněl,že tu jsem...A poté naopak na ty,kteří možná mými přáteli byli a ten jejich svět pomalu zapomíná...ti,co se topí...*

*a možná tu přece jsou ti,kdo začínají touhy a sny sdílet...přece možná jsou tu ti,kteří se chtějí utopit,už se topí nebo se už utopili...Možná přetrhnu tu nit ještě před tím,než se utopím.Možná jí přetrhnu hned,a možná nikdy...*

To rád slyším *řekne potichu a nova se o zelistu otře*

*zde už přestávám pomalu existovat.Jako by to každý v duši pochopil,jako by jeho duše znala mou...tiše sami v sobě přetrhávají pouta a já přestávám být v těch,na které pamatují,kteří s nimi sdílejí jejich sny a touhy...*

Ono už to je dobrý.*zšeptám a usměju se.*