 | |
| Název: | Kočka a pes | | Žánr: | Povídka | | Autor: | Meanbob | | Zveřejněno: | 06.09. 2011 | | | | | Poznámka autora: | Má první dokončená furry povídka. Jedná se o krátký pseudomilostný příběh (ale stoprocentně yiff-free), který se odehrává v civilizovaném světě obydleném anthro-zvířaty. | | |
| Ještě nebylo ani osm, ale Andy už zase unaveně zívl. Usadil se do křesla před svítící obrazovku a několikrát zamrkal, aby zvlhčil své pálící oči. Láhev piva, kterou si právě přinesl z lednice, otevřel bílý labrador zuby, a ani ho nenapadlo shánět se po sklenici; napil se přímo lahve. Spokojeně si odfrkl a podrbal se na chlupatém stehně oblečeném ve vytahaných domácích šortkách.
V televizi zrovna hrála už notoricky známá znělka televizních novin. „Další večer zabitej před bednou,“ pomyslel si Andy a obrátil oči v sloup. „Vítejte u dnešní zpravodajské relace,“ uvedl hrubší mužský hlas pořad a vzápětí mu sekundoval další, o poznání jemnější: „Dobrý večer.“
„Jasný,“ pomyslel si mladý hafan, když zaslechl hlasy, a obrátil oči k obrazovce, jen aby se utvrdil ve správnosti svého úsudku: „kočka a pes… Jak originální dvojice, jako bych ten vtip už někde slyšel,“ dokončil myšlenku tentokrát už nahlas. V televizoru běžely záběry z nějaké arabské země, ale Andy se obíral dál svými úvahami. „Vždycky, když je v televizi ženská, musí to bejt kočka, už se ani nepamatuju, kdy jsem viděl nějakou pěknou psí holku…“ Ve skutečnosti si na jednu vzpomněl, ale nemohl si vybavit v jakém to bylo pořadu. Rozhodl se nad tím však nepřemýšlet – ve svojí hlavě si může dělat co chce a právě teď si chtěl postěžovat na celý svět.
Rozmrzele se natáhl po ovladači a televizi vypnul. Potemnělým pokojem se rozlilo nečekaně hluboké ticho doprovázené jen sotva slyšitelným praskáním tmavnoucí obrazovky. Andy se zhluboka napil piva a postavil láhev na stoličku pokrytou nepořádkem, která mu sloužila jako odkládací stolek. Vlastně celý byt vypadal jako jedno velké skladiště nepořádku a jeho obyvatel se ve slabém světle pronikajícím z ulice ztrácel mezi hromadami špinavého prádla a prázdnými krabicemi od jídla. Právě se v křesle trochu sesunul a přimhouřenýma očima mrkl směrem k válendě, která mu složila jako postel. Jenže si uvědomil, že přes veškerou únavu není ani trochu ospalý, a při představě večera probdělého v peřinách se ho zmocnil odpor. Zahnal myšlenky na zítřejší vstávání do práce, vstal a v šeru došel do kuchyně. Rozsvítil světýlko nad sporákem a natáhl se pro džíny přehozené přes opěradlo židle. „Na co si vlastně stěžuju, já sem taky originalita sama,“ zavrčel při převlékání mrzutě, „trenýrky s kostma, no ty seš hvězda Andy,“ zapitvořil se nakvašeně. Kopl domácí šortky pod stůl, popadl peněženku z kuchyňské linky, strhl z věšáku bundu a ve spěchu vyrazil na chodbu. Automatické čidlo rozsvítilo na schodišti zářivky, které prostor zalily mrtvolně bledým světlem, jež nepříjemně bodalo do očí. Ve dveřích zarachotil klíč, západka zámku zapadla a za chvíli už měkké psí tlapy sbíhaly do přízemí.
Když Andy uhýbal z rušné hlavní ulice, bylo slunce již hluboko za obzorem a město hrálo barevnými neony a míhajícími se reflektory automobilů. Mladý pes se zachumlal hlouběji do límce bundy, aby se chránil před ostrým podzimním větrem a pomalu sestupoval prudkou uličkou vedoucí k nábřeží. Hladký asfalt hlavní třídy vystřídaly kočičí hlavy a také světla zde byla tlumenější. Jen na konci ulice svítil žlutým světlem bar s ponurým názvem – Vlčí jáma.
Ve Vlčí jámě bylo dost mrtvo, ale to už k tomuhle místu patřilo. Z jukeboxu hrála tiše temná rocková hudba a barman, starý medvěd, správně odhadl, že žádný z jeho hostů nemá náladu na vyšší hlasitost těchhle oddrhovaček. Tři vyjukané gazelí turistky tipoval spíš na popík, výstředně oblečenou hyenu, která klidně mohla být šlapka, na techno, nebo něco podobného, stálí štamgasti sem chodili kvůli klidu a osamělá kolie v rohu vypadala, že sem zabloudila spíš omylem. Náhle se otevřely dveře a dovnitř zavanul nepříjemný chlad. Nad schůdky, které vedly do interiéru baru se objevil mladý labrador ve větrové bundě a odrbaných džínech. Přibouchl dveře a cestou ze schodů už rozepínal zip.
„Dobrej,“ prohodil směrem k barmanovi. Ten odpověděl na pozdrav mírným pokývnutím a dál se věnoval leštění půllitrů. Avšak i přes předstíraný nezájem nespouštěl z nově příchozího oči a snažil se ho odhadnout, ostatně jako to dělával se všemi hosty.
Andy pověsil bundu na věšák pod schody, rozhlédl se po interiéru a vyrazil k baru. Matně si vzpomínal (jako by to bylo před týdnem a ne před necelou půlhodinou), že vyrazil ulovit nějakou pěknou psí slečnu, ale v tuhle chvíli neměl náladu na nic a nikoho. Chtěl si jen sednout někam do tepla, dát si něco k pití, chvíli třeba okounět a pak zaplout domů do postele. Vyhoupl se na barovou stoličku a už už si chtěl objednat pivo. V půlce věty se však zarazil a podíval se na lahve whisky vyrovnané na policích. Když už tu má jen tak sedět a pít, tak ať to za to stojí. Za něco peníze utratit musí.
„Tak co to bude mladej?“ zavrčel barman a snažil se nasadit co možná nejnevrlejší výraz. Ve skutečnosti mu však bylo jedno, jak dlouho se tu bude ten cápek rozhlížet, on má času dost.
„Jednu sklenku Jamesona,“ řekl Andy po krátkém rozmýšlení.
„Hned to bude, šéfe,“ ušklíbl se medvěd a pomyslel si něco o frajírcích, kteří nerozumí irské whisky. Ne že by police baru obsahovaly kdovíjaký poklad, ale pár kvalitnějších značek by se našlo a ve spodní skříňce bylo schováno pár lepších lahví pro vybrané hosty.
Labrador se rozhlížel po baru. Zašlý interiér byl z větší části vyložený dřevem a na stěnách byly nahodile rozmístěny plechové cedulky se značkami whisky a dalších alkoholických nápojů a sem tam i omlácené poznávací značky z aut. Občas se našla lechtivější stránka z kalendáře (už několik desetiletí starého), nebo plakát s reklamou na vodku. I přes šedivý povlak, který na všem ležel, a nebo možná právě kvůli němu, vypadal podnik překvapivě útulně. Andy měl pocit, že by sem občas mohl zajít zabít další z dlouhých podzimních večerů. Než se stačil porozhlédnout po ostatních návštěvnících baru, přistála na pultu sklenka s poctivou dávkou whisky a dvěma kostkami ledu.
Zabručel poděkování a natáhl se po sklence. Než ji však stačil zvednout k tlamě upoutalo jeho pozornost něco, co se mihlo na samém okraji jeho zorného pole. Z boxu na opačném konci baru se z husté cigaretové mlhy vynořila kolie se zlatou srstí a vkusně nalíčenýma očima. Andy se nemohl ubránit, aby na ní chvíli jen nezíral. Její hustá hříva se ztrácela až daleko v hlubokém výstřihu černého tílka a šortky, které obepínaly její pevná stehna, byly na dnešní počasí až nesmyslně krátké. Došla až k jukeboxu, vylovila z peněženky drobné a teprve potom se plaše podívala směrem k barmanovi a tiše se zeptala: „Můžu tam dát něco jinýho?“
„Jasně, od toho to tu je, slečno,“ zabručel medvěd a Andy zabořil pohled do sklenky se zlatohnědým nápojem, aby si nevšimla, jak na ní upřeně civí. Fenka si chvíli hrála s automatem a za chvíli už zněly z reproduktorů svižné kytarové rify. Barman si oddychl, že to není žádné disko a dálkovým ovladačem zvednul trochu hlasitost.
Mladý pes už měl zpátky ve tváři nepohnutý lhostejný výraz, ale hlavou mu vířily tisíce představ a jeho srdce se jen pomalu vracelo do normálního rytmu. Starý medvěd sebral z pultu čistý půllitr a zvedl ho k pípě.
„Bloody Mary,“ prohodil ledabyle, když se mihl kolem rozrušeného hafana. Ten na chvíli ztratil svůj kamenný výraz a neplánované vyhrkl: „Co?“ Snad až příliš hlasitě. Barman se ušklíbl a mrkl směrem k rohu, do něhož zase zaplula ladná psí slečna: „To pije ta tvoje kočka.“ Andy zase opanoval svou tvář, v duchu si nadával, jak okatě na kolii zíral a měl vztek na všímavého medvěda. „Pche, kočka,“ odfrkl si. Brzy však logické myšlení převládlo nad emocemi a on se chopil příležitosti, kterou mu chlupáč za pultem nabídl.
„Ehm, jednu na mě,“ houkl polohlasně a pokynul hlavou směrem k dívce, která ho tolik rozrušila. Barman jenom kývl a ležérně se natáhl pro sklenici.
Labrador v tlapách svíral sklenku whisky a počítal vteřiny, které se vlekly nekonečně pomalu. Hodiny, kterých si předtím ani nevšiml teď pohltily téměř všechnu jeho pozornost, tedy alespoň tu část, která se neupínala ke stolu v rohu. Po chvíli, která se zdála nekonečná, se medvěd vrátil, sebral něco zpoza pultu a opět zmizel. Vteřiny zvolna přecházely v minuty a stále se nesnesitelně vlekly. Konečně hnědá tlapa položila pohříchu nediskrétně vedle poloprázdné sklenky whisky přeloženou účtenku. Andy po ní rychle sáhl a přeletěl pohledem stručný vzkaz:
„Sedni si ke mně, ať si tě můžu prohlídnout, už se tu sama nudím. M.“
Bílá tlapka se chopila sklenky a během vteřiny byl její obsah ve psí tlamě.
„Ještě jednou,“ požádal labrador. „A vemte mi to, prosím, dozadu,“ dodal v rychlosti a seskočil ze stoličky. I vzdálenosti se zvláštně prodloužily, a tak měl spoustu času, aby si uvědomil, jak v něm pozvolna narůstá tréma. Měl pocit, že se pomalu noří do temného podloubí nějakého starého domu postaveného jen z cigaretového dýmu a najednou už stál u stolu mladé fenky.
„Ahoj,“ pozdravil a pokusil se nasadit rošťácký výraz.
„No ahoj,“ odpověděla, „posaď se,“ pokynula packou na prázdnou židli vedle sebe a usrkla brčkem drink, který stál před ní.
Andy se posadil vedle ní a na tváři silou vůle vykouzlil příjemný úsměv.
„Díky za pití, já jsem Mia,“ nabídla mu svou packu.
„Andy,“ odpověděl snad až příliš rychle a zlehka jí packu políbil.
„Ale no né, kavalír,“ odvětila vesele a roztáhla tvář do širokého úsměvu, zatímco její společník žasl nad svým odhodláním a v duchu si gratuloval. Vzápětí si však začal spílat, neboť v rozhovoru pokračoval ne příliš duchaplným: „Tak ty piješ bloody Marry…“
„Mám ráda rajčata, mám ráda vodku a hlavně…“ přešla do žertovného hlubokého tónu, „jsem tak trochu upír, takže tohle byla jasná volba,“ dopověděla už zase normálním hlasem. „A co piješ ty?“
Labrador přemýšlel nad nějakou vtipnou odpovědí, ale v tom už se objevil medvěd a postavil před něj jeho objednávku. „Poprvé za večer je rychlej,“ pomyslel si pes se špetkou vděku. Vzal do tlapky sklenku, nastavil ji proti světlu, znalecky se do nápoje podíval a odkašlal si, jako by se chystal pronést slavnostní řeč: „Já piju tohle,“ řekl s majestátním výrazem a komicky protahoval každou slabiku. V duchu si říkal, že tenhle vtip se mu nepovedl, ale soudě dle smíchu se jeho společnici líbil. Andy se osmělil a začal zapřádat konverzaci…
Hodiny se blížily ke dvanáctce a barman líně otíral pult mokrým hadrem. Cigaretový opar už se téměř rozpustil a většina návštěvníků zmizela. Vevnitř zůstal jen Nero, starší vlk, který zde každý den vysedával do zavíračky a občas prohodil s obsluhou baru pár slov, a ten bílý labrador se svým objevem, ke kterému ho medvěd musel popostrčit. Není to jeho zvykem, ale občas rád udělá dobrý skutek. Párek v rohu vesele cvrlikal a čárky na jejich účtech utěšeně narůstaly. No jo, dobrý skutek. Oficiálně se bar zavíral o půlnoci, ale v praxi se zavírací hodina řídila posledními hosty a tak se nezřídka stávalo, že se služba protáhla až do rána. Majitel baru a barman v jedné osobě proti tomu nic neměl, ale přesto doufal, že dnes skončí přesně. Včera se totiž zdržela skupinka studentů z univerzity a odcházeli až za svítání. Při té vzpomínce medvěd zívl, ale v tom už na něj pes zamával, že zaplatí. Zatáhl útratu za oba i se slušným dýškem a barman si v duchu udělal k jeho tváři velké plus. Třeba se někdy seznámí s lahvemi whisky ze spodní skříňky. Možná někdy… S Nerem už problém nebude. Vždy když odejdou poslední hosté, dopije, zaplatí a občas i trochu pomůže s úklidem.
Podzimní vítr příjemně chladil Andyho rozpálené tváře a on v příjemném opojení sledoval noční město. Světla, která ho předtím obtěžovala, teď vypadala jako úžasné barevné divadlo, které někdo postavil jen kvůli němu. Pevně zaklesnutí do sebe vesele rozmlouvali a mířili do Miina bytu. Zítřejší práce se zdála být tak daleko a bílý labrador si naplno užíval tohoto okamžiku.
Dveře dívčina bytu za nimi zapadly a oni se svalili na pohovku. Rozdováděný hafan začal kolii lechtat a ona se mu se smíchem vyvlékla. Skočil po ní a vášnivě ji políbil. Oplácela mu polibky a se smíchem ustupovala.
„Počkej tady,“ zašeptala a přitiskla mu tlapku na čenich. „Hned jsem zpátky,“ dodala a zmizela v koupelně. Andy se spokojeně uvelebil na gauči a prohlížel si byt. Cítil jak mu krev buší ve spáncích a celý svět se příjemně pohupuje. Interiér byl překvapivě prostorný a moderně zařízený. Ani vzdáleně nepřipomínal jeho kutloch a o nějakém nepořádku zde nemohlo být ani řeči. Zatímco obdivoval lesknoucí se plovoucí podlahu a vzrostlé květiny v květináčích, otevřely se dveře od bytu.
Nově příchozí sebou trhla stejně jako návštěvník usazený na pohovce. Až po chvíli si pes vzpomněl, že se Mia mezi řečí zmiňovala o své spolubydlící. Ale to měl plnou hlavu jenom jejích ladných tvarů a svůdných očí. Miiana spolubydlící se vzpamatovala z prvotního úleku – žádný zloděj by se tu přece nerozvaloval na gauči s rozepnutou košilí – a potichu zavřela dveře.
„Ty jsi tu s Miou?“ zeptala se tiše.
„J-jo, ahoj,“ zakoktal se Andy a upřeně si postavu u dveří prohlížel. Srdce mu začalo bít jako o život a on doslova hltal každou její křivku a každý její pohyb. Nejvíc se však ztrácel v neuvěřitelně hlubokém pohledu jejích očí. Jejích uhrančivých zelených očí… Mladý labrador během několika málo vteřin dočista zapomněl na fenku ve sprše i celý okolní svět. Odhodlaně vstal z gauče a vykročil k dívce. Měl pocit, že kdyby propásl tuhle chvíli, vyčítal by si to celý život.
Mrtvolně bledé světlo zalévalo schodiště Andyho domu. Dva páry tlapek chvatně stoupaly po schodech. V bílé psí tlapce vězela tlapka černá, kočičí. „Kočka a pes,“ blesklo ještě mladému psovi hlavou, ale tváře mu hořely a horká krev odplavovala všechny myšlenky pryč…
Konec
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Meanbob --- 11:55 31.03 2012 |
Díky Gele, tomu říkám pochvala. A co jsou ty ostatní věci? Že bych si taky početl ;-) |
| --- 16:06 13.09 2011 |
Jedna ze tri veci na fcz, ktere jsem docetl do konce a nelitoval. |
| Meanbob --- 23:03 12.09 2011 |
Díky všichni za přízeň. Jsem fakt nejšťastnější psisko na světě, když mě někdo podrbe za uchem za něco co napíšu. Pokud budu mít jen chvilku času a aspoň drobek inspirace, určitě něco vyplodím. |
 | Dragea --- 21:05 12.09 2011 |
Máš u mě velké plus za to, že to není homosexuálně laděné ;D
Ale krom toho se to čte velmi dobře, doufám, že budeš pokračovat :) |
 | Motomo-Wahots --- 14:14 10.09 2011 |
Líbilo se mi to :) Nejdřív jsem přečetla pár odstavců a konec, ale je to čtivě napsaný a to mě donutilo to přečíst celý :) Těším se na další dílka :) |
 | Thebys --- 21:26 09.09 2011 |
Je to vážně dobrý, je to něco co chci číst! Moc se mi líbí jak popisuješ ten "útulný/pajzloidní" bar že jde o psy :P ... Navíc je to inspirující... Rád si od tebe přečtu něco víc a pokud to je jen trochu možné tak v tom pokračuj, myslím totiž, že ti to jde ;) |
| Meanbob --- 12:05 08.09 2011 |
Díky, jestli se to líbilo, tak jsem naprosto spokojený {=oO |
 | sumie-dh --- 23:25 07.09 2011 |
Myslím, že je to docela svižně napsáno. Líbilo se =:3 |
|
|
|
