 | |
| Název: | Život vlka | | Žánr: | Povídka | | Autor: | arien | | Zveřejněno: | 04.01. 2010 | | | | | Poznámka autora: | já.. dělám hlouposti. A jiní lidi trpí. To nepíšu já, to píše... Někdo. Já nevím. Já.. jsem zmatená. | | |
| Pokaždé když odejdeš, cítím se jako uschlý strom, jako růže utržená a zanechaná bez vody a přesto nelituji, když tě nechám jít, běžet a podlehnout vábivému hlasu vlčí smečky, jenž tě volá za úplňku do svých řad.
Naléhal jsi a já se bála. Bála jsem se, tím samým sobeckým způsobem, jak se lidé bojívají, když jim jde jen o ně. Byla jsem sobecká a pyšná, jak už někteří lidé bývají.
Běželi jsme. Byl jsi rychleší než já a často jsi na mě čekával ve stínu stromů, když se cesta zdála příliš strmá. Chránil jsi mě a já věděla, že při mně navždycky budeš stát jako strážce, jako někdo, koho miluji.
Noha se mi smekla na kluzkém kamení a tělo jako hadrová panenka padalo do klubin nám tolik známé rokle. Jak často jsme sedávali na okraji té vysoké skály a pozorovali rozlehlé údolí pod námi. Tělo naráží na ostré kameny a strhává s sebou kamínky a kousky hlíny, které se zachytily ve výklencích kamenné stěny. Rudý deštík pokrývá malé skalní květy, když proletím kolem nich a očima naposled uzřím jejich malebnou krásu, než dopadnu na studenou zemi.
Byla tma a tak strašný chlad, že by se mi svaly rády třásly zimnicí. Otočila jsem se a pohlédla kolem sebe, ale byla jsem sama v naprosté temnotě. Když tu se objevilo světlo. Maličké světlo naděje v lepší zítřek, hvězda zářící v dálce, byla moje, rozběhla jsem se k ní co nejrychleji, chtěla jsem být její součástí, jejím teplem. Něčí ruce mě surově stáhly zpět.
Které kouzlo může být horší než čin, který jsi udělal? Jak ti to jen mohli dovolit? Nenávidím tohle vlčí tělo, chci ho zničit, chci mu ublížit a pokaždé, když slyším nářek lani, kterou zardousím, pokaždé, když se moje drápy zatnou do měkké kůže, bolí mě jejich trápení snad víc než je samé. Zabíjím rychle, ale krev cítím z kožichu i celé týdny, věky snad budu snášet trápení těch kterým jsem ublížila jen proto, že jsem byla příliš neochotná umřít hlady.
Nikdy to neskončí. Nikdy neseberu dost odvahy přijít tam za tebou. Pokaždé, když se podívám na nebe a mezi všemi těmi hvězdami září ta tvoje, vím, že bys to tak nechtěl.
Už ti nikdy nechci ublížit tak jako kdysi. Stanu se postrachem a pýchou lesů, stanu se tím, čím jsi mě chtěl mít.
Budu žít tvůj život, život vlkodlaka, který jsi mi výměnou za svůj daroval.
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Dragea --- 21:16 10.01 2010 |
arien: já nevím ani proč... prostě jsem si na to vzpoměla :) |
 | Vlk00 --- 18:22 09.01 2010 |
Zabíjím rychle, ale krev cítím z kožichu i celé týdny, věky snad budu snášet trápení těch kterým jsem ublížila jen proto, že jsem byla příliš neochotná umřít hlady.
Tohle souveti ma nebezpecne presahy do reality. |
 | arien --- 22:54 08.01 2010 |
Kvůli Jacobovi, co je vlkodlak? kvůli tomu, jak ji chrání, nebo kvůli tomu jak běhají lesem? :D já to dočetla, ale v angličtině... je ale možný, že se to podobá :D |
| Dragea --- 11:33 07.01 2010 |
Nevím proč mi to připomělo upíra Edwarda a tu druhou..Bellu myslím... o.O |
 | Monty --- 10:01 07.01 2010 |
Musel sem si to precist dvakrat. :) a u toho cisla, asi ani nezustanu. ;) |
 | riderx --- 01:16 07.01 2010 |
Jedním slovem nádherný |
|
|
|
