 | |
| Název: | Na furry vandru | | Žánr: | Ostatní | | Autor: | Mysh | | Zveřejněno: | 17.10. 2005 | | | | | Poznámka autora: | Zpráva o furry vandru podzim 2005 | | |
| V rámci tréninku na chystané dogtrekkingové výkony jsme toho s Estou letos po českých luzích a hájích nachodily poměrně dost. Furry vandr se stal příjemnou tečkou za outdoorově aktivní sezónou. Alespoň pro mě určitě, protože do takovéhle zimy se už letos dobrovolně probouzet nehodlám!
Cílem výletu se stalo Berounsko - lom Alcazar, obě Ameriky a Mexiko, Karlštejn. Počet účastníků byl do poslední chvíle nejistý, nakonec se ale odhodlalo pět antropomorfních jedinců (Arix, RustyFox, Vlk00, Xkůň a já) plus jeden neantropomorfní (vlčák Esta Kanýčo).
Sraz by domluven v Berouně v 17:00. Na nádraží jsme po krátké chaotické vsuvce způsobené zpožděním spoje z Plzně zformovali šestičlennou smečku a vyrazili vstříc dobrodružství.
Atrakcí číslo jedna se po cestě na Alcazar stal Arix, profesí lékař. Atrakcí číslo dvě byl Vlkův nedávno amputovaný ocas. Kombinace obého nám zajistila debatu po celý zbytek pochodu. Pokud chcete vědět, co je to granulace, anebo jaký je zdravotní vliv používání klekačky, zeptejte se Arixe, on vás bude proklínat, že si ani na chvíli neodpočine od práce, ale pak vám to stejně řekne ;-)
Když jsme dorazili na Alcazar, už se stmívalo. Lom Alcazar má několik pater a my jsme byli odhodláni alespoň některá z nich prozkoumat. Začali jsme se sápat nahoru. Odhodlání se postupně snižovalo úměrně zvyšujícímu se sklonu svahu. Přestože jsme místy lezli po čtyřech, nedosáhli jsme zdaleka takové elegance, jakou s typickým československovlčáčím úsměškem předváděla Esta pletoucí se nám pod nohama.
Naše lenost a sebevražedné sklony mého vlčáka nakonec rozhodly, že spát budeme dole, v přízemí. Slézání dolů bylo ještě o něco akčnější než šplhání nahoru, protože tma pokročila. Arix, který sestupoval za mnou, schválně vydával zvuky padajícího rysa, aby mě vyděsil. Všichni jsme ale sestup přežili bez vážnějšího narušení integrity tělesné schránky.
K narušení integrity došlo až při obstarávání dřeva na otop. Usídlili jsme se na trávníku blízko cesty na konci lomu a Xkůň hned aktivně začal přinášet větve. Byly to ovšem větve šípkové, což kvůli tmě odhalil až po probodení ruky.
Při zapalování ohně jsme se rozhodli nehrát si na zálesáky. Kombinací tuhého lihu a zapalovače jsem oheň dokázala na první pokus zapálit i já, přestože jsem v těchhle věcech opravdu obzvláště nešikovná.
Poté přišla Estina chvíle. Vytáhli jsme chleby, konzervy a párky k opékání. První obětí vlčáka se stal Rustyho párek. Série drobných krádeží pokračovala až do konce výletu. Tímto se všem postiženým omlouvám za delikty své vlčandy, opravdu jí doma dáváme nažrat, ona to provozuje jako sport.
Stráž přírody
Okolo deváté hodiny Vlkův večerníček o sexuálních úchylkách přerušili čtyři příchozí. Zatímco milenecký pár vzadu se tiše objímal, malý baculatý chlapík strčil Arixovi před čumák odznak a pravil:
"Stráž přírody, prosil bych vaše občanské průkazy."
To nás trochu zaskočilo, nicméně začali jsme šťárat z kapes doklady. Trapné ticho jsem přerušila dotazem, proč po nás průkazy chtějí.
"Porušení paragrafu 92 o ochraně přírody a tak vůbec bla bla bla, " odpověděl chlapík. Moudře jsme pokývali hlavou neboť dotyčné paragrafy neznáme, a tak nám nic jiného nezbývalo.
Dozvěděli jsme se, že zatímco na dolní planině přímo pod lomem je tábořiště tolerované, trávník vedle lomu je tábořiště zakázané. Porušili jsme tedy paragraf 92 asi o padesát metrů. Budeme mít černý puntík u berounské stráže přírody. Nadoživotí! Se strážci jsme se dohodli, že se o těch padesát metrů přesuneme a ráno zlikvidujeme ohniště a vysbíráme okolo něj odpadky (které tam nechali převážně lidé ilegálně tábořící před námi). A taky že toho psa budeme mít aspoň trochu pod kontrolou.
Když strážci odešli, vysvětlila jsem Estě, že příště nemá vylézat z křoví když slyší slova "občanský průkaz" a že očichávat zadek zástupci strážců přírody je společensky nevhodné. Čtveřice odešla kontrolovat štoly a my jsme se vrátili k debatě o homosexuální pedofilii. Zasaženi tíhou okolností jsme pak stáli okolo ohniště, dokud nezhasly poslední řeřavé uhlíky.
Zima a vlhko
Zima a vlhko si zaslouží zvláštní oddíl vyprávění, protože vyplňovaly velkou část našeho vandru. Zima a vlhko byly večer, když jsme šli spát. Zima a vlhko narůstaly během noci. Protože už jsem dospělá a za takové věci se nestydím, vzala jsem si bavlněný nátělník a zimní čepici. Až příště půjdu na čundr v povině října, přidám ještě rukavice, třetí pár tlustých ponožek a zateplovací bambuli na špičku nosu. Pravděpodobnější ovšem je, že zbaběle přespím v nějaké místnosti s ústředním topením.
Nejhorší ovšem byly zima a vlhko po ránu. Esta vstávala jako obvykle s úsvitem a já vylezla ze spacáku, abych ji odvedla vyvenčit a zachránila tak ostatní furríky před osliznutím a pošlapáním. Arixe a Vlka se již bohužel zachránit nepodařilo, a tak mi při ranním venčení dělali společnost. Ani se nedivím, že na mě koukali divně, když jsem si v ledové vodě z pramene umývala obličej. Já si ale myslím, že když už mi má být zima a vlhko, tak ať to stojí za to!
Poklidnou snídani v trávě nám narušilo cvičení hasičů. Svým způsobem můžeme být rádi, že nás stráže přírody večer předtím vykopaly z původního stanoviště, protože mezi koly hasičských aut by se jistě nesnídalo nejlépe. Na druhou stranu jsme usoudili, že s ochraňovanou přírodou to tu asi nebude tak žhavé, když jí nevadí přejetí pěti náklaďáky a podupání členy záchranného sboru.
Zima a vlhko nás donutily vyrazit relativně včas. Ohniště na zakázaném místě jsme po demokratickém hlasování změnili ve vkusnou mohylku, odpadky vyházeli do určeného kontejneru a vyrazili směr Srbsko.
Slunce a vedro, Mexiko a Amerika, konvergence, divergence, nekonečné řady
Okolo jedenácté konečně mlha někam zmizela a začalo být pro změnu horko. Slunečné počasí přálo focení, a tak máme dost obrázků nádherné podzimní přírody. Hřejivé paprsky ovšem měly negativní vliv na tempo našeho pochodu. Na rozcestí před Malou Amerikou jsme v rámci polední pauzy zkejsli asi dvě hodiny, neodradily nás ani davy turistů proudící okolo. Nikoho kupodivu nezarazilo, že se rozvalujeme přímo přes cestičku, dokonce nás i občas zdravili "Ahoj". Asi nás považovali za součást přírodní scenérie. Možná bychom příště mohli zkusit vybírat do klobouku drobné.
Mezi Malou a Velkou Amerikou se Xkoňovi podařilo způsobit rozkol naší pětičlenné podmnožiny furdomu matematickou hříčkou. Pravděpodobně to nebyl záměr, ale Xkůň vyložil Jamangovu hádanku o sázení v kasinu tak, že každý pochopil pravidla svým osobitým způsobem. Následující dvouhodinku strávili zejména Vlk s Arixem dohady o konvergencích, divergencích a nekonečných řadách. Až další lstí - přes pokus o výpočet rychlosti v okamžiku dopadu Arixe na dno lomu - se je v lomu Mexiko podařilo vrátit do reality.
Je to poměrně nudné, ale na Velké Americe jsme si zase dali přestávku na jídlo. Potřebovali jsme zlikvidovat těžké zásoby. Vlk opět ukazoval, že jeho způsob loudění je inteligentnější než u ostatních psovitých, když systémem postupných výpůjček, výměn a ochutnávek získal z ničeho pořádnou svačinku. To Esta se zmohla už jen na skromné zajiskření své zlodějské vášně, odnesla mi obal od Eidamu a po chvíli dokonce usnula.
S plnými žaludky jsme se po čtvrté hodině odpolední vydali za posledním bodem výpravy - hradem Karlštejn. Poněkud asfaltově jednotvárnou cestu k hradu jsme si zpestřovali rozvíjením plánů pozvednutí české furry komunity založením Výhradně Optimistického Furníčku a vytvořením speciálního prostředí pro furries se zmrazenými účty pod adresou www.kryofurry.cz.
Karlštějnem jsme se pokochali spíše symbolicky. Přestože výlet byl nenáročný, všichni jsme už měli chození plné nohy a vidina sedačky ve vlaku se stávala lákavější a lákavější. Na nádraží jsme dorazili už opět za tmy. Zazněly návrhy uspořádat příští čundr tak, že v noci budeme chodit a ve dne spát, to ale beru jako čistou recesi - jsem na integritu svých končetin celkem pyšná a nerada bych o ni přišla.
Standardního denního vandru se ale určitě příště ráda znovu zúčastním.
Pokud jsem na něco zapomněla, nebo to dostatečně nezdůraznila, uvítám připomínky ostatních spoluvandrovníků!
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Rusty Fox --- 20:20 21.10 2005 |
No.. rekl bych ze neni co dodat .. snad jen ze to s tim nocnim chozenim neni tak spatny napad, kdyz sviti mesic a v noci je poradna zima tak to neni tak spatny napad :) |
 | Xkun --- 22:46 19.10 2005 |
To je krasne a vtipne napsane shrnuti naseho vandru, diky za nej! ;o)
Jinak nemyslim si, ze chybi neco podstatneho... |
|
|
|
