Rad bych vyvratil názor, že za špatnou kresbu můžou výrobci, kteří nezvládají čočky vybrousit dokonale přesně. Ano, částečně jsou vady problém nekvalitního materiálu a špatného broušení, ale to není celé.
Světlo je mrcha. Ve skle se něco pohltí, něco se odrazí zpátky - koukněte se na objektiv zepředu - kdyby všechno světlo přenesl na film, tak by musel být zepředu černý, jako černá díra. K tomu všemu je tady problém s různými indexy lomu pro různé barvy. Světlo se po dopadu na sklo rozprskne na milión paprsků, každá barva letí jinam, a tak
výrobci rvou do objektivů jednu čočku za druhou, aby se jim podařilo to rozbité světlo nějak pochytat a zaostřit zpátky na jedno místo.
I kdybych fotil jenom černobíle pomocí laserového osvětlení o jediné frekvenci, tak bych byl stejně v řiti. Idealizované zákony optiky, jak jsem se je učil na střední škole, jsou zjednodušení. Že čočka s ohniskovou vzdáleností vytvoří obraz na stínítku - žvásty. Za prvé to podle učebnice platí jenom pro "tenké čočky" a "paprsky blízko optické osy", za druhé učebnice lže, protože to neplatí nikdy. Čočky prostě paprsky nezaostřují na stínítko ať ho dáte kamkoliv, čím víc ke kraji čočky a čím tlustší čočka, tím je to horší. I matematicky přesné čočky a matematické paprsky se nechovají tak, jak to učebnice středoškolským mozkům zjednodušuje.
Ve zkratce - objektivy jsou vadné z principu, ne z lenosti a neschopnosti výrobců. Ta vada ale může být za pár desítek tisíc silně minimalizovaná.