POZOR obsahuje YIFF :-)
Skrytá kamera ...najprv čítaj
.. šokujúce scény zachytené skrytou kamerou, ukazujúce moment, keď násilník znásilňuje svoju bezbrannú obeť, ktorá ako paralyzovaná, vzdáva sa bezmocne tomuto útoku. Okrem toho si všimnite bezočivosť páchateľa, ako po ukončení svojho odsúdeniahodného činu, sa snaží vrátiť okolie do pôvodného stavu, aby nik nezískal akékoľvek podozrenie.
Nasilnik (0.5MB)
[Příspěvek byl upraven 2004-11-03 10:21:36]Pisal toto dnes O. Neff ma Neviditelnom psovi:
Tuhle historku jsem slyšel od Ljuby a té to vyprávěl zase někdo jiný a není vůbec o psech. Ale líbí se mi.
Ten dotyčný, který je původce příběhu, původce a jeho hrdina, emigroval kdysi do Anglie a přihlásil se do armády a jako takový se zúčastnil Falklandské války (připomenu: anglicko-argentinský konflikt, 1982, trval tři měsíce a padlo při něm 910 lidí). No a teď je ten pán zase v Česku a vypráví o Falklandské válce zhruba toto:
Falklandské ostrovy, to jsou převážně skaliska, obydlená převážně tučňáky. Tučňáci tam poklidně žijí, samice snášejí vejce, samci na vejcích sedí, zatímco si dámy dávají Havaj na pobřeží a tak se to tam táhne po staletí. A najednou připluje britská válečná flotila s letadlovými loděmi a z letadlových lodí začnou létat letadla a jak tak letadla letí, tučňák na ně čumí a letadla mu letí nad hlavou a tučňák zvedne hlavu a ztratí balanc a spadne na záda.
Ne jeden tučňák. Všichni tučňáci sebou seknou.
Jenže problém je v tom, že tučňák nevstane, když spadne na záda. Výsledek té války byl takový, že pobřeží bylo plné tučňáků povalených na záda.
Velitelství proto vyčlenilo speciální výsadek a já byl v tom výsadku (vyprávěl ten pán) a chodili jsme od tučňáka k tučňákovi a stavěli je na nohy. Jenže když jsme je postavili na nohy, zase vyletěly stíhačky a tučňáci čuměli a zvedli hlavy a bum, byli na zádech, sto, tisíc, desetitisíce jich byly a my je stavěli na nohy a sotva jsme je postavili, letěly stíhačky, a...
Tohle trvalo tři měsíce.
A já od té doby nesnáším tučňáky! Tuhle historku jsem slyšel od Ljuby a té to vyprávěl zase někdo jiný a není vůbec o psech. Ale líbí se mi.
Ten dotyčný, který je původce příběhu, původce a jeho hrdina, emigroval kdysi do Anglie a přihlásil se do armády a jako takový se zúčastnil Falklandské války (připomenu: anglicko-argentinský konflikt, 1982, trval tři měsíce a padlo při něm 910 lidí). No a teď je ten pán zase v Česku a vypráví o Falklandské válce zhruba toto:
Falklandské ostrovy, to jsou převážně skaliska, obydlená převážně tučňáky. Tučňáci tam poklidně žijí, samice snášejí vejce, samci na vejcích sedí, zatímco si dámy dávají Havaj na pobřeží a tak se to tam táhne po staletí. A najednou připluje britská válečná flotila s letadlovými loděmi a z letadlových lodí začnou létat letadla a jak tak letadla letí, tučňák na ně čumí a letadla mu letí nad hlavou a tučňák zvedne hlavu a ztratí balanc a spadne na záda.
Ne jeden tučňák. Všichni tučňáci sebou seknou.
Jenže problém je v tom, že tučňák nevstane, když spadne na záda. Výsledek té války byl takový, že pobřeží bylo plné tučňáků povalených na záda.
Velitelství proto vyčlenilo speciální výsadek a já byl v tom výsadku (vyprávěl ten pán) a chodili jsme od tučňáka k tučňákovi a stavěli je na nohy. Jenže když jsme je postavili na nohy, zase vyletěly stíhačky a tučňáci čuměli a zvedli hlavy a bum, byli na zádech, sto, tisíc, desetitisíce jich byly a my je stavěli na nohy a sotva jsme je postavili, letěly stíhačky, a...
Tohle trvalo tři měsíce.
A já od té doby nesnáším tučňáky!
