pro draky, kteří věří v dračí pád a lásku na celý život
(úkol do drakologie na téma drak a věrnost)
Pozor, nevhodné pro ty, kdo nesnesou představu připoutání draka k člověku ;-)
obloha mraky zastřená
kapky mé slzy smývají
a srdce žalem umírá
kéž smrti plášť mě zahalí
jak mohlo se to vlastně stát
čí vina jest, čí prokletí
že v hladině jsem zahlédla
záblesk těch modrých perutí
přes jezero jsem letěla
když samota tak těžká byla
a na útesech hřál ses ty
touha můj rozum pohltila
tak ladná šíje, ostrý zrak
a silná křídla blankytná
na pozdrav odpověděl drak
kdo tušit měl, že jezdce má?
chtěla jsem svůj let spojit s tvým
společně bloudit oblohou
jak jen svůj osud napravím
když ukradl jsi lásku mou?
zaplatila jsem za pár chvil
kdy ve tvých očích touha hrála
jen krátce jsi se přitulil
a pak tě k sobě zavolala
ta dívka drobná křehká byla
tys před ní sklonil hlavu svou
a když tvoji tvář pohladila
já uprchla jsem od vás dvou
pro sebe chci tě navždy mít
cokoliv pro to udělám
toužím tu dívku zardousit
kde útěchu teď hledat mám?
bouře už náruč otvírá
a já se k bleskům připojím
čeká mě cesta daleká
jsi osud můj, to nezměním
snad zvolila jsem správný směr
a vítr ponese mě v dál
kam drak vysněný odletěl
a srdce moje sebou vzal
až najdu vás, tebe a ji
i já před dívkou hlavu skloním
a život svůj i naději
s osudem tvým na věky spojím
