V temnotě se ozývalo tiché kňučivé naříkání. Slyšela je už z dálky. Pospíchala. Musela se ale protáhnout kolem hospodyně a to nebylo jen tak. Spáček se krčil za komodou a odmítl jít dál. Ne, do špajzu nepůjde. Nedostane ho tam. Ten křik jej tak vyděsil, že se třásl jak pírko ve větru. Utěšila jej, pohladila po čumáčku a přeběhla rychle ke dveřím. Pak se prosmýkla škvírou u zdi a chodba zůstala prázdná.

Kniik pospíchala pomalu. Protáhla se mezi miskami s vejci, klobáskami a ošatkou s chlebem a pak nakoukla za hromádku hrníčků s marmeládou. Byla opatrná. Kde byla jedna past, může být i další. Nechtěla skončit jako ta nebohá myš, která už ani neměla sílu bojovat a jen táhle pištěla hrůzou a utrpením.

Kniik přistoupila opatrně k pasti a dotkla se kovového drátu. Byl napnutý jak struna a rozdrcená tlapka pod ním byla zaklíněná jako ve svěráku. S tím nic nenadělá. Podívala se na myšku a oslovila ji tichým pískáním. Když na její prosbu nereagovala, vyřešila to jednoduše. Odrazila se a dopadla myši na bok. Vůbec se neohlížela na to, jestli to stvoření vyděsí a bez váhání položila své ruce na myší oči.

Myš strnula a už se nepohnula. Kniik z mošničky u pasu vytáhla úlomek kosti a přiložila jej k rozdrcené tlapce. Neváhala, dotkla se kostičkou a vyslovila několik syčivých a pištivých slov. Ozval se děsivý praskavý zvuk a kloub tlapky se odtrhl od jejího zbytku, který zůstal v pasti. Pak myšku popadla, přehodila si její tělíčko přes rameno a zamířila ke škvíře pod dveřmi.

Stín se mihl chodbou a pak zaznělo tmou tiché dusání tlapek a tichoučké stěžování Spáčka, kterému se ani trochu nelíbilo, že musí nést krom Kniik ještě zraněnou myš. Pak bylo znovu ticho.

Ráno se domem rozléhal zděšený křik. Něco sežralo myš, která se chytla do pasti, a nechalo jen její pařátek.

	arien       --- 19:14   12.08 2013
	To je ale moc hezká pohádka! Líbí se mi to, má to nápad a je to hezky napsané.