Sledovala jsem medvěda tak soustředěně, že jsem skoro nemrkala. Byl to mohutný samec, hlavu i hřbet pokrývala spleť jizev a šrámů. Stál v potoce, vodu po břicho, a soustředěně číhal. Také jsem číhala. A třásla se nedočkavostí.
Náhle medvěd prudce zaútočil pravou tlapou a vzduchem prolétl mohutný pstruh a s přeraženou páteří dopadl na břeh. Dalšího medvěd popadl po úderu do zubů a ukousl mu hlavu. Tělo letělo na břeh za prvním, zatímco drtil svou svačinku mezi zuby.
Ryby se na břehu zmítaly v křečích, byly už mrtvé, ale jejich nervy to ještě nepochopily. Sliny mi přes zuby stékaly na bradu, ale ještě musím počkat. Ještě chvilku! Dvě ryby jsou tak málo. Ale když na ně mám takovou chuť!
Nakonec jsem vydržela, dokud medvěd nepřestal s lovem a zamířil ke břehu. Tam už se zatím nashromáždilo sedm velkých ryb a dvě ožužlané skororyby. Jednu už očmuchávala liška, ale jak si všimla vracejícího se medvěda, rychle zmizela v křoví. Vrátil se právě včas... Ale ne pro sebe. Včas pro mě.
Když na kraji vzdáleného lesíka zapraskalo několik větví, medvěd se zarazil krok od břehu a ohlédl se. Šok jej na okamžik přimrazil, ale pak vztekle zařval a postavil se na zadní. Chtěl bránit svůj úlovek.
Nedala jsem mu ale žádnou šanci. Přistála jsem prudce na břehu před ním a než stihl zareagovat nebo zaútočit, mávla jsem ze všech sil křídly proti němu. Už tak skoro ztratil rovnováhu, když jej zasáhl vzduch při mém přistání. Teď mu pod tlapami ujelo bahno a kameny na dně řeky a skončil pod hladinou. Přesně podle plánu!
Než se medvěd vzpamatoval ze šoku, byla dračice pryč. Zmateně se rozhlédl, ale jediné, co viděl, byly dvě rybí mrtvolky, kterým předtím ukousl hlavu. Těmi dračice pohrdla. Ještě zahlédl stín, mizející nad vrcholkem blízké hory, a zaslech melodický zpěv, který nadšená dračice vydala, když zhltla další rybu a zbytek úlovku si v drápech nesla do svého úkrytu...
|
