 | |
| Název: | Pověra | | Žánr: | Povídka | | Autor: | blackwolf | | Zveřejněno: | 19.05. 2012 | | | | | Poznámka autora: | Pověry, legendy a pověsti provází lidstvo od pradávna. Potkáme je ve všech kulturách a dobách. Ale na cestě z hospody asi ne...
---------------
Cca po roce jsem se konečně dokopal doladit a vydat tuhle povídku. Pořád sice má pocit, že by to chtělo nějak vylepšit, ale nechám to už tak - jinak bych to nevydal nikdy :D
Děkuji Jamangovi za podnětné připomínky a pomoc s korekturou (i když od té doby jsem tam určitě zanesl nové chyby). | | |
| Zakopla o kořen a přistála obličejem v blátě. Nemotorně se vyhrabala na všechny čtyři a zanadávala. Na mladou dívku až příliš sprostě.
Před ní leželo malé lesní jezírko, tedy spíše větší kaluž.
Ne, že by se v lese ztratila, znala to tu a kolem jezírka jít chtěla. Ale jen kolem, spadnout do něj v plánu neměla. Víno, kterého s kamarádkami vypila v nedaleké vinárně nemalé množství, však udělalo své a cesta kolem jezírka dopadla tak, jak dopadla.
Vstala, nemotorným krokem se dopotácela na pevnější část břehu a umyla si ruce a obličej. Nabrala rukama vodu a napila se. Zvedla hlavu a … strnula. Chvíli nehybně seděla, pak vrazila hlavu do vody a promnula si oči. Znovu se podívala na druhou stranu.
A viděla stále to samé.
Na protější straně stál vlk!
Byl ozářen bledým svitem dorůstajícího měsíce a upřeně na ni hleděl.
Ovíněný mozek toho mnoho nevymyslel a tělo neposlouchalo. Seděla a upřeně na ten výjev zírala.
Vlk se zatím v klidu napil vody, znovu se na ni podíval, otočil se a klidným krokem zmizel v lese.
Ještě chvíli seděla u jezírka a koukala na ono místo, neschopna se pohnout. Konečně se trochu vzpamatovala, znovu se opláchla, napila a odpotácela se směrem k domovu.
------------------------------------------------------------
Ráno se vzbudila až někdy okolo poledne. Libor už měl oběd téměř hotový.
„Tys včera ale vypadala. Si toho vína vypila celý sud, ne? To sou ty vaše dámský jízdy…“ Jízlivou poznámku o tom, že chlapi na rozdíl od ženských umí pít, si nakonec nechal pro sebe.
Čekal odvetu v podobě narážek na jeho návraty z hospody, ale Martina ho svojí odpovědí poněkud zaskočila. „Viděla sem vlka!“ bylo první, co ze sebe ten den vypravila.
„A co hejno bílejch myší a růžovej slon, byli s ním taky?“
„Ale já to myslim vážně, fakt sem viděla vlka. A nebyl bílej ani růžovej, ale šedivej!“
Martina mu vylíčila celou včerejší příhodu s jezírkem, tedy alespoň to, co si pamatovala.
„Vlk a tady, to je přece blbost, tady byli vlci naposled tak před dvě stě rokama. Buďto si měla vidiny z toho chlastu, nebo to byl nějakej zatoulanej pes z vesnice.“
„Ne, byl to určitě vlk.“
„A jak si to poznala, měl na sobě snad cedulku s nápisem ‚VLK‘?“
„Blbečku! Prostě sem to cítila, byl to vlk.“
„Cítila? A jak smrdí takovej vlk?“
„Nedělej si ze mě srandu, však víš, jak to myslim. Prostě sem to věděla. Mám z toho divnej pocit, fakt divnej. Bojim se.“
„Ty tvoje pocity…“
------------------------------------------------------------
Ráno vstala a šla do koupelny vyčistit si zuby jako každý den. Opláchla se vodou a podívala se do zrcadla.
Zděšeně vykřikla.
„Co blbneš?“ ozvalo se z pokoje.
„V zrcadle byl vlk,“ řekla roztřeseným hlasem.
Odpovědí jí byl pobavený smích.
------------------------------------------------------------
„Tak se k tomu jezírku pudeme podívat a uvidíš, že tam žádnej vlk nikdy nebyl…“
Došli k jezírku a k Liborovu překvapení našli nejen stopy Martiny, ale i spoustu otisků tlap.
„No tak dobře, chodí sem nějakej zdivočelej pes. Ale rozhodně ne vlk, tohle sou jasný psí stopy.“
Ne že by snad vlčí stopy někdy viděl, nebo jen tušil, jak vypadají, ale potřeboval Martinu alespoň trošku uklidnit.
------------------------------------------------------------
„Ty už ty vlky vidíš fakt všude, takhle to přece nejde. V zrcadle je vlk, v lese je vlk, za voknem je vlk, dokonce i v krbu je vlk. Co se to s tebou pro boha živýho děje?“
„Hele promiň, já to nedělám schválně, prostě je tam vidím.“
„Máš halucinace! Fetuješ něco?“
„Ale houby!“
„Tohle je ale fakt divný, od tý příhody se chováš fakt divně a já se o tebe bojim.“
„To já taky, cítím se divně, cítím, že sem jiná, všechno je jiný. A bojím se. Cítím v sobě vlka.“
„No tak z tebe bude vlk, co je špatnýho na vlcích? Konec konců, vždycky sem chtěl mít psa…“
„Seš snad zoofil?“
Oba se zasmáli a objali se. Ale i přes zdánlivě idylický obraz viselo ve vzduchu nepopsatelné napětí a tísnivá atmosféra.
------------------------------------------------------------
„Dneska v noci bude úplněk a když už seš ten vlk, tak by to chtělo něco stylovýho, né? Co kdyby sme vyrazili někam do lesa, na skálu, pořádně se na ten měsíc podívat? A taky abych se s tou mojí vlčicí pěkně pomazlil. Co kdybys mi pak utekla pryč za nějakym hezkym vlkem…“
Byla celá rozrušená, ale neprotestovala, takže v podvečer vyrazili. Chvíli před setměním došli na skálu, kterou před časem objevili při procházce. Usadili se na vrcholu, opřeli se o strom, přitulili se k sobě a pozorovali oblohu se spoustou hvězd a vycházejícím měsícem.
Vydrželi vzhůru několik hodin, ale únava a spánek byly přeci jen silnější a pomalu se ponořili do snů.
------------------------------------------------------------
Liborovi se zdálo o vlčici. Vyběhla od vršku skály, na které seděli, a běžela lesem pryč, nejdříve místy známými, pak místy zcela neznámými, dál a dál. Byla nádherná. Pohybovala se ladně a elegantně, snad ani neběžela, spíše plula vzduchem a srst se jí leskla v měsíčním svitu.
------------------------------------------------------------
Za svítání se probudil a…
…byl sám.
Martina nebyla u něj, ani nikde poblíž.
Napadlo ho, že asi šla domů napřed.
Ale ani doma nebyla.
------------------------------------------------------------
Večer už Martinu hledala půlka vsi a druhý den každý, kdo měl nohy.
Prohledali všechno, i ty nejzapadlejší kouty okolních hor, ale Martinu nikdo nikde nenašel.
------------------------------------------------------------
Libor seděl v hospodě s kamarádem Pavlem.
„Jak se vede?“ začal rozhovor klasickou otázkou Libor.
„Dobře, dobře“ kontroval klasickou odpovědí Pavel. „Nedávno jsem si koupil tu novou knížku o místních pověstech. Je docela dobrá. To by si neřekl, čemu naši předci byli ochotní věřit. Třeba že když se napiješ z vody, ze který pil vlk, tak se při dalším úplňku proměníš ve vlka.“
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Diego --- 14:03 11.08 2012 |
velmi hezké a přál bych si aby to nebyla jen pověra :-) |
 | Niko --- 09:36 17.06 2012 |
Trochu mě nějaké části připomínají seriál Teen Wolf, ale jinak dobrý :) |
 | redrum --- 16:55 28.05 2012 |
lidova moudrost pravi: Fetuj a vsude uvidis vlka
I jednoho dne ozvalo se z chyse: Ses snad zoofil? Ha-haha-hahahaha-haha-ha-ha-ha-ha-ha *hug-hug* |
 | Thebys --- 21:23 19.05 2012 |
Upřímně řečeno... Nebýt posledního odstavce asi bych trochu ohrnul nos, ale zapadl do té povídky úplně přesně. Mám rád alternativní reality v jakékoliv formě. |
|
|
|
