 | |
| Název: | Pohádka | | Žánr: | Ostatní | | Autor: | Phoeline | | Zveřejněno: | 02.02. 2010 | | | | | Poznámka autora: | Bylo, nebylo ... spíš bylo než nebylo.
Jen další pohádka, která autorům sbírek pro děti utekla. Kdo přečte, prosím, zanechte dojem/kritiku etc. budu ráda. | | |
| Za sedmero horami, za sedmero řekami, jak už to tak bývá, se rozkládalo království. Království, jak se království jmenovalo, pochopitelně vládl Král se svou chotí Královnou. Vládli dlouho a moudře a již plánovali, jak jejich dcera, Princezna, převezme vládu a po jejím boku dosedne na trůn mladý král. Jaké štěstí je potkalo, když si Princezna za svého vyvoleného vybrala Prince, syna krále vedlejšího království.
Jejich vztah vzkvétal, milovali se. Nebylo co by mezi ně vstoupilo, těšili se lásce, štěstí a čekala je pohádková budoucnost.
Co osud nechtěl, nad Královstvím přelétal Drak. Byl ošklivý, pokryt lesklými šupinami a vládl mocné dračí magii. Spatřil Princeznu v královské zahradě a ihned se zamiloval do její krásy. Slétl tedy k ní a nabídl, aby šla s ním. K jeho překvapení však Princezna zdvořile odmítla.
Drak se rozzuřil:
„Když Tě nemohu mít já, tak nikdo!“ zavrčel a seslal na Princeznu kletbu, kterou vytrhl její duši z těla a odnesl si alespoň tu do svého sídla na tisíce mil daleko.
Král i Královna truchlili pro ztrátu své dcery – z Princezny jim zbyla pouze bezduchá schránka. Seděli na svých trůnech nehybně dnem i nocí a zoufali si.Však taky zbloudilá duše, to je strašnější než smrt.
Princ byl v tu dobu na návštěvě u svých rodičů. Když nalezl celý Hrad zahalený do černého smutečního sukna, ihned se jal zjišťovat, co se stalo. Marně se snažil přivolat Princezninu duši zpět, dračí magie byla příliš silná.
Rozhodl se tedy, že svou Princeznu zachrání. Oblékl svou stříbrnou zbroj a osedlal koně. Přítel, jak se jeho kůň jmenoval, nebyl jen tak obyčejný – byl rychlý jako vítr a uměl mluvit. I zeptal se Prince:
„Bude to složitá cesta, jsi si jistý? Princezna z království Úspěchu tě hluboce miluje.“
„Jsem si jistý,“ odpověděl mu Princ.
„Jsi si jistý i jí?“
„Jsem,“ řekl Princ pevně a nasedl na koňský hřbet.
Přítel již dalších otázek neměl, pouze pohodil krásnou hlavou a tryskem vyrazil do otevřené krajiny, vpřed k dračímu sídlu.
Mnoho dní uplynulo, než se Přítel a Princ dostali k dračímu hnízdu. Jeli mlčky, jen si užívali příjemnou přítomnost toho druhého a vzpomínali na své seznámení před mnoha lety.
Dorazili k temnému zámku, jež se vznášel na kusu pevniny nad hlubokou propastí. Přestože Drak nepotřeboval zcela jistě schody, vedly viklavé kusy kamene od okraje srázu až k vysoké bráně. Zřejmě je očekával. Přítel otočil hlavu na Prince:
„Skutečně chceš jít dál? Pokud se vydáme nahoru, už není cesty zpět.“
Princ pobídl koně vpřed.
Vstoupili do vysokých dveří přímo do rozlehlé dračí síně. Vysoké sloupy, strop v nedohlednu. Dovnitř vnikalo jen ponuré, ale zvláštním způsobem kouzelné narudlé světlo. Drak se rozvaloval v měkkém křesle na opačné straně a vedle něj duše Princezny, která olupovala bobulky hroznu a vkládala je do dračí tlamy.
„Chci svou Princeznu zpět,“ zahlásil Princ a tasil.
Drak spolkl poslední hrozen a zvedl se z prošívaných polštářů. Mnohokrát převyšoval mladého Prince a pod jeho kroky se celé sídlo otřásalo v základech. Drak pozvedl hlavu a plivl Princi pod nohy řeřavý uhlík. Duše Princezny proplula drakem až ke svému milovanému a věnovala mu polibek. Prince studil jako led, neb smrtelníkům bylo zapovězen kontakt se zemí duší.
Když Drak viděl, že Prince nezažene výhružkou, roztáhl křídla a klouzavým letem se vrhl na Prince, který naštěstí stačil včas uskočit. I Přítel se vyhl dračímu útoku, dokonce i Draka bolestivě nakopl do čumáku. Drak klouzal vzduchem a oháněl se drápy, tlamou a svalnatým ocasem. Princ se kryl mečem, avšak Drakovi způsobil pouze pár povrchových ran, které ho tak akorát ještě více rozzuřily.
„Princi! Jeho křídla, zasáhni křídla!“ zavolal Přítel a tak tak stačil uskočit před dračími drápy.
Princ učinil, jak kůň radil. Ostří se zalesklo v průhledné bláně dračího křídla. Drak se s bolestným skučením zřítil k zemi, již neschopný letu. Vrhl nenávistný pohled na koně a jediným máchnutím pracky odhodil Prince stranou. Ohnivým kouzlem oslepil koně, následně se dračí čelisti sevřely kolem jeho těla. Karmínové krůpěje pokryly bělostnou šíji koně a jeho oči se zakalily, již dále bez života.
Princ vyděšeně vykřikl, Princeznin odraz si zakryl tvář. Drak se otočil na Prince:
„Již nemáš svého kouzelného koníka, vrať se domů, chudáčku. Bez Princezny také přežiješ!“
Myšlenka pomsty hnala Princův meč kupředu – přímo mezi dračí oči. Drakovi se z krku vydral bolestný ryk, vzepřel se na zadních a poté padl na studené dláždění. Černá krev vytryskla z rány a Drak se zmítal na zemi v bolestech až nakonec zůstal ležet, mrtev.
Princ poklekl vedle těla svého koně a jen těžko zadržoval slzy. Ztratil svého nejbližšího, toho jež mu byl vždy ochoten pomoci, jemuž mohl sdělovat vše. Přítel mu vždy poradil, i když občas ne zrovna správně.
Princeznina duše přešla k Princi a vzala jej pod hlavou do studených dlaní a věnovala mu mrazivý polibek.
„Netruchli, můj drahý, pojď za mnou. Vracím se nazpět ke svému tělu, díky tobě.“
„Vrátím se, slibuji, „vydal ze sebe Princ.
„Budu na tebe čekat, třeba sto let“
S těmito slovy se vzedmul vítr a odvál Princezninu duši pryč.
Princ přešel k mrtvému tělu Draka a vytrhl stříbrné ostří z jeho čela. Dračí tělo se počalo zmenšovat a tvarovat až namísto draka stanula na dlažbě malá ješterka. K princově překvapení otevřela lesklé oči, vyplázla na Prince rozeklaný jazyk a zmizela v puklině ve stěně.
Princ věnoval poslední pohled mrtvému tělu Přítele a vydal se na zpáteční cestu. Šel pustinami, kde nebylo k nalezení nic než bodláků a akáciových stromů. Bez vody, pod žhnoucím sluncem se trmácel a živého tvora cestou nepotkal. Jediné, co ho hnalo dopředu byla vidina jeho milované. Strávil několik úmorných let na cestě než konečně mohl spatřit siluetu Hradu.
Vstoupil do zahrady, kde vše kvetlo a ptáci zpívali. Zastyděl se, neb on špinavý, zanedbaný a vyčerpaný se sem poněkud nehodil.
Na břehu zahradního jezírka spatřil malé devčátko pouštět květy po vodní hladině.
Princ se přiblížil k děvčeti a opatrně se ho zeptal:
„Mohla bys mne zavést k její královské výsosti, Princezně?“
Holčička na něj upřela pomněnkové oči, vyskočila na nohy a bez odpovědi utekla za blízký růžový keř.
Princ se za ní rozběhl v náhlém návalu energie, jež mu zahrada přinášela. Za keřem opět spatřil svou lásku. O něco zestárla, avšak neztratila nic na své kráse. Holčička se chytila cípu jejích šatů a ona ji něžně pohladila po zlatých vlasech a zvedla pohled k Princi.
„Princezno!“ Na víc se Princ nezmohl. Slzy mu vrhkly do očí. Byl tak rád, že ji opět vidí.
Ona však mlčela a upřeně na něj hleděla. Otevřela pusu a chtěla něco říct, ale přerušil ji mužský hlas:
„Je vše v pořádku Princezno?“
Branou za Princezninými zády vešel do zahrady další muž, krasavec k pohledání.
„Snad tě ten trhan neobtěžuje.“ Změřil si Prince pohledem a poněkud neurvalým pohybem ruky si přivinul Princeznu za pas blíže k sobě.
„Ne, Drahý,“ odpověděla a zvedla děvčátko do náručí. „Je to můj starý známý, byl právě na odchodu.“
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Monty --- 23:28 10.02 2010 |
Pohadlka, skvela. Cekal sem obvikly konec, az do posletnich 6ti radku. Kruty, ale pravdepodobne pravdivy. :( |
 | Phoeline --- 22:18 03.02 2010 |
Wolfsen: Já s problém s vymýšlením jmen rozhodně nemám ;) Zde nebylo žádoucí, aby jména postavy měly. Mělo to být právě bezejmenné, obecné.
Mineas: Původně to mělo dokonce pouze stránku :P |
 | mineas --- 16:34 03.02 2010 |
Příběh se mi líbí, samotná myšlenka je docela kouzelná. Hlavně mne zaujal osud draka, který by mohl hezky navázat. A i sám princ asi půjde dál, i když jej ztráta krutě raní. Ale vytkl bych zpracování a formě zásadní nedostatek. Celé dílo totiž působí jako mírně rozvinutá dobře napsaná osnova, která by se dala teprve přepracovat v povídku. Tam, kde jsou věty, bych si dokázal docela dobře představit celé odstavce textu a je škoda, že tento potenciál zůstal nevyužitý. Ale na druhou stranu, Drageo, můžeš v budoucnu vzít celý koncept a přepracovat ho v pěkný a propracovaný příběh, když budeš chtít, takže tvá práce získá druhou příležitost oslnit. ^^ |
 | Wolfsen --- 13:25 03.02 2010 |
Je to až příliš zkratkovité, hlavně na začátku.
Na jednom místě se to ústřední království jmenuje Království, o kousek dál je to království Úspěchu.
Hlavní postavy by si taky zasloužily lepší jména než Princezna, Král atp. - vím vymýšlet jména je dost obtížné, ale myslím, že tady se klidně snesou takové otřepaná jména jako Eleanora nebo Krasomil.
Možná (ale jen možná) bys mohla dát víc prostoru tomu šťastlivci, který si nakonec vzal Princeznu místo prince a tomu jak k tomu došlo. Ale možná by to taky pokazilo ten smutný šrapnel v závěru.
Faktem taky je, že to zrovna není pohádka, která by tady mezi těmi všemi draky (a koni) zrovna zabodovala.
Ale ta pointa je relativně originální a vcelku povedená. A hlevně tak nějako blízká realitě :( |
 | Dragea --- 10:35 03.02 2010 |
Pohádka jak ze života...
Ale opět si pohrávám s myšlenkou, proč by princ nemohl zachránit dračici a princeznu nechat být :D |
|
|
|
