Domov českých a slovenských furry zvířátek * Home for czech and slovak furry animals

<< zpět

Název:

Když hvězdy mají tvář

Žánr:

Poezie

Autor:

Tekewen

Zveřejněno:

26.07. 2009

Poznámka autora:

Vždycky mě fascinovalo hvězdné nebe, a to mi bylo inspirací pro tuto básničku. Každý občas máme hlavu a myšlenky někde ve hvězdách, když už vypadá, že svět kolem nás potemněl.

Zkus někdy naslouchat hlasu tmy.
Zavři oči, nadechni se, nech chvíli duši bez těla.
Zamiř vzhůru k nebesům, tam, kde se rodí sny.

Rozhlédni se okolo a hledej tu hvězdu nejhezčí.
Najdi si jednu svou, zachyť její svit...přece tolik toužíš mít.
Oslepí-li tě na chvíli, neboj se, ona tvůj zrak vyléčí.

Záhy tvoje oči prvně prohlédnou, že hvězdy nejsou jen kruhy světel.
Ony mají tvář, tělo a duši, obejmou tě a polibek ti věnují.
Dostane se ti lásky, na kterou nikdo pod tebou nebral zřetel.

Nech se hvězdami unášet, zažij to sladké blouznění.
Jsi teď jednou z nich a svítíš na svět pod sebou.
Tělo bylo překážkou, a ty tak moc chceš žít v souznění.

Najednou se od tebe všechno oddálí a hasnou všechny světla.
I ty vlídné hlasy slábnou, až jen jeden zůstane - tvá radost jediná
je to jako když umírá růže a stále přitom kvetla.

Ztracen v čase, zpět do reality, je tu nový den.
Svědomí ti tíží mnoho otázek, zklamání...cítíš se být podveden.
Oběť a loutka přírody, byl to snad jen prázdný sen?

Když tu náhle jakýsi hlas nebo halucinace tvou mysl zčeřila
Hlas, který jsi slyšel na své zpáteční cestě.
Je to tvoje nejhezčí hvězda, ta, která ti jako první svou tvář svěřila.

Nemusíš nyní mít strach, že by snad láska na zemi zanikla.
Snažší ale hledat lásku, jenž září jako hvězdná obloha.
Ty a tvoje hvězda patříte k sobě, však i ona cestu vzhůru podnikla.

Komentáře k tomuto dílu

Tekewen --- 18:20 06.08 2009

to mě těší :) Povím ti že to není žádný med vymyslet něco, aby to dávalo smysl a zároveň si to udrželo myšlenku, kterou autor chce vyzdvihnout.

mineas --- 23:05 05.08 2009

jednou jsem něco podobného zažil. Byl jsem v noci uprostřed léta v budově staré školy (taková hlídací brigáda během rekonstrukce). Kolem půlnoci jsem po obchůzce areálu školy vyšel až do horního patra a vylezl vikýřem na střechu. Kolem sebe jsem viděl světla města, ale když jsem se podíval nahoru, uviděl jsem jenom hvězdy. Bylo tam takové ticho, tak jsem si lehl a zavřel oči. Okolo foukal slabý větřík... Byl to velmi zvláštní pocit. Střecha mě hřála do zad. Nevím, jak dlouho jsem tam zůstal (asi několik minut), ale bylo to, jako bych několik hodin spal. Byl jsem tak odpočinutý, že mi energie vydržela až do rána.

Abych jen nespamoval, moc se mi tvá báseň líbí =^.^=