 | |
| Název: | O velkém omylu jednoho démona | | Žánr: | Povídka | | Autor: | | | Zveřejněno: | 12.01. 2009 | | | | | Poznámka autora: | Tuhle pohádku(?) jsem psala z náhlé inspirace na jeden zátah, později jsem udělala jen menší úpravy.
A nevadilo by mi kdybyste mi napsali co na to říkáte.
| | |
| Je jedno místo, nikdo neví kde vlastně jde ani jak se tam jde, ale s šancí zhruba padesát procent se tam jednou nakonec dostanete.
Představte si temnotu kterou střídá oslepující žár, ledové ostny na nichž se svíjejí duše hříšníků, hordy dáblů cpoucí odsouzence do jezer vařícího oleje...řeky a potoky krve...Vidíte to svým vnitřním zrakem docela jasně?
Cože? Tenhle slabej odvárek má být peklo? Je vidět, že jste tam opravdu ještě nebyli...
Věnujte další chvilku času a představte si všechno co nejstrašnějšího Vás může napadnout a co byste čekali v pekle. Už? Tak hrůzu a děs které z toho plynou tisíckrát vynásobte..a máte představu jak to tam určitě nevypadalo...Kdo neviděl, prostě nepochopí.
"Tam kde čas neexistoval nebo neměl odvahu se přihlásit, seděl démon Groochtl (tato verze je zkrácená, jméno je tak hrozné, že byste jej nemohli číst) na balvanu tekuté lávy a poslouchal zasněně křik mučených duší. Byl šťastný (pokud lze tohle prohlásit... ale dalo by se tomu tak říci)a z devíti uší mu vycházely tenké proužky smrdutého dýmu(i na zdejší poměry smrdutého) a poklepával si do rytmu svými dvěma ocasy, a chřestil si ohnivými šupinami. Jak už jsem řekla, byl šťastný a to protože se mu pomalu začal dařit jeho plán....
Celé tři věčnosti a ještě déle plánoval a chystal, aby mu vyšel jeho zlotřilý plán. Musel dávat pozor, aby mu na to výše postavení pekelníci, čili obyvatelé Temného rozměru, nepřišli. Pak přišla poslední fáze příprav kdy Groochtl jemně a nepřímými cestami začal ovlivňovat jednoho mága kterýžto pak sešel na cestu Zla. Groochtl celé roky nenápadně tahal za provázky pravděpodobností a používal všechen svůj um a lstivost na drobné finty.
Zasloužil se i o mágovu ctižádostivost, hlad po moci a celou plejádů dalších špatných vlastností. Kromě toho přidal několik odporných perverzních úchylek, což Groochtlovi způsobilo záchvat samolibého hihňání trvající dva měsíce. Na konci této "výchovy" se mág-černokněžník rozhodl(tedy alespoň si to myslel, ale dávno neměl tak uplně svobodné myšlení)pomocí tajemných knih vyvolat "vlastního démona", aby posloužil jeho zvrhlým plánům (ne pro ty na které myslíte, sukuba si mohl také vyvolat a nedalo by to tolik práce; šlo jen o nějaké to ovládnutí světa, blahobyt a každodenní ožíračky). Černokněžník ale netušil, že to má být přesně naopak. Groochtl totiž potřeboval černokněžníka, aby otevřel Bránu mezi Peklem a zemí a on se mohl vydat na povrch země, po tisíciletích se zase znova trošku pobavit a šířit zkázu.
Černokněžník se také pečlivě připravoval- nakoupil všechny magické potřeby(i nepotřeby jen pro efekt) a pečlivě maloval na podlahu sklepení magické zakázané ornamenty. Když nastal čas nejvhodnější(čas rudého úplňku) přistoupil k zaříkávání a oběti černé ovce. Po zdlouhavém obřadu se mu konečně podařilo otevřít průchod, z něho vyběhl démon, zmizel a zanechal jen zčernalou díru ve stropě a černého mága ve stavu šíleství.
Groochtl byl konečně volný, už nemusel být v tom hrůzném pekle a mohl šířit hrůzu svojí vlastní. Rychlostí blesku, který požil příliš mnoho projímadla, doletěl tam kde cítil největší koncentraci zkažených lidských duší(i s těly samozřejmě) v okolí...Něco se ale zvrtlo a dál už se výpovědi o osudu Groochtla různí.
Několik démonů pak v pekle vypovědělo, že když uplynula doba kdy by jeden stihl umučit jednu duši do nepříčetna, od zmizení Groochtla- potom jej našli třesoucího se v nejhorčí výhni a ani na příkaz Velkého Šéfa nevylezl. Musela ho tahat stovka démonů za ocasy a teprve když velký Pekelník pohrozil, že Groochtla vypudí z pekla, ustrašený démon se podvolil. Při výslechu pak Vládci pekel nesouvisle sdělil, že byl na zemském povrchu (ano na Povrchu, přesně tam kde nikdo z nás, milí démon dlouho nebyl) a v oblasti které říkají Evropa. Dál už nevíme nic, ale zaslechl jsem nepotvrzenou správu, že byl na místě zvaném Phaaarlament...možná to ani není místo, anděl ví (pfuj)co to je. To hrozné místo prý obývají bytosti svým způsobem strašnější něž všichni démoni, jsou to zvrácení lidé a tyranizují ostatní pozemské červy.
Ti pozemštané se opravdu rychle vyvíjejí a -nic naplat- žák překonal svého učitele. Již není potřeba pekel, lidé si vystačí sami.
Nedej Satane aby se jeden z Nich-bytostí z Phaarlamentu-dostal sem k nám. Kdyby se tak stalo, byl by konec pekla jak jej známe.
Pozdravena budiž Velká Šelma, napsal Khaazbeel, Ničitel Duší."
(tento zápis příběhu budiž vyryt drápy tisícirukého Abaraksise na obelisky z Pouště zatracení. Obelisky nechť jsou na památku toho, že i démon může zbloudit a chybovat ve svých strašných skutcích, roztroušeny po celém pekle- všem na očích. Ať písmena varovně září věčným ohněm každému, kdo by chtěl porušit zákaz a vstoupit bez dovolení na světlo TohoNahoře-na světlo úhlavního Nepřítele našeho Velkýho Šéfa- na Zemi. Toho zbloudilce ať ochráni třeba právě TenNahoře.)
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | redrum --- 03:03 23.02 2009 |
Je to dobre napsane, ale ideu nezeru.
Kdyby bylo obsahleji popsano co se udalo na zemi, tak bych to mozna bral.
Podle mne kdyz uz dablove neco pisou na obelisky tak to musi byt trochu chaoticke. V tomhle ohledu pribeh nesklamal :) |
 | Wolfsen --- 18:45 23.01 2009 |
Patrná je inspirace Pratchettem (nebo, ne?). Jen tomu nějak chybí lehkost, je to podle mě složitě konstruované a pointa se poněkud topí v očekávání Groochtla na otevření brány, je to useknuté.
Jinak ještě pár drobných konkrétnějších výtek - pro stupňování je lepší použít pořadí "potoky a řeky" nebo "řeky a oceány" než "řeky a potoky".
Groochtlovo celé jméno bylo, troufám si říct, spíše strašlivé, děsivé, hrůzné,... hrozné je třeba počasí.
A horký se stupňuje *listuje v Pravidlech* horčejší, není to nic moc, ale prý je to správně.
Ale kromě uťatého konce to opravdu má spád a líbí se mi taky *přemýšlí* rozšafnost vypravěče. Phaarlament budu možná i používat. |
|
|
|
