Domov českých a slovenských furry zvířátek * Home for czech and slovak furry animals

<< zpět

Název:

Vlkodlaci

Žánr:

Poezie

Autor:

greytail

Zveřejněno:

05.11. 2008

Poznámka autora:

No, první pokus o trochu delší báseň.

Slyšte, jak děti noci svoji píseň pějí,
a kol jen luny svit – jinak nic tu není.
Strašně ovšem kroky smrti znějí,
když vlčí lid své zuby ve tmě cení.

Opět se vydávají na svůj lov,
do míst, kde tuší čerstvou krev.
Ano, tohle je jejich domov!
Dnes opět zazní smrti řev!

Vesničané již Bohu svému nevěří,
vždyť, kde byl, když přišli poprvé?
Kdo dnes jedl svou poslední večeři?
A kdo dnes skončí bez krve?

Již vtrhli do vesnice vlci z pekel,
již začala jejich zvrhlá zábava.
Vůdce smečky nahlas vrčel:
,,Lidské maso se dnes podává!“

Drápy, zuby maso trhaj,
muže, ženy, děti nešetří.
Lidské maso vlci hltaj,
jen pár šťastných ušetří.

Se svítáním slunce ryzí,
svým svitem zlatí rudou zem.
Vlkodlaci v lesích mizí,
přijdou s dalším úplňkem.

Ne, není to dar, jen prokletí,
žít v zemi, jež vlčí domov je,
zemi, kde zní vlkodlačí vytí.
Její jméno? Transylvánie.

Komentáře k tomuto dílu

Vlk00 --- 16:55 25.11 2008

No... jako pokus je to zajimave, ale mozna bych jich zkusil jeste nekolik a teprve potom zverejnoval.
Kombinovat v jedne, navic prvni, sloce podobne rymy je nebezpecne. Snadno totiz vzbudi dojem, ze je hodlas strukturovat aabb a ze jsou hrozne neumele (nejsou, ale vsiml jsem si toho az pri druhem precteni).
Rytmus je podivny, kolisa i v ramci sloky a misty (dost casto) je neznely - jako by to ani nebyla poezie ale divne strukturovana proza.
Vynikne to hlavne v kontrastu s vyraznym patosem pouziteho jazyka - celkova banalita zpracovani se tluce s neustalym pouzivanim jiz/jez a sroubovanym slovosledem, na kterem je prilis videt, jak jsi potreboval nacpat nakonec slovo, abys ho mohl rymovat. Kdyby to bylo o dve sloky kratsi a vic usporadane, vzniklo by mnohem prijemnejsi pocteni.