Domov českých a slovenských furry zvířátek * Home for czech and slovak furry animals

<< zpět

Název:

O zvědavém dráčeti.

Žánr:

Povídka

Autor:

Zveřejněno:

27.09. 2008

Poznámka autora:

Krátká pohádka o jednom dráčkovi, už starší práce.

Stalo se to před dávnými časy, kdy byl svět ještě docela mladý a nejvražednější lidskou zbraní byl luk s šípy.
V jeskyni poblíž nepojmenovaného lesa sídlil se svou dračí matkou jeden dráček. Laknarok (tak se jmenoval)byl ještě hloupé mládě, sotva z hnízda vylétlé.
Jednou se Laknarok puzen zvědavostí vydal sám prozkoumávat svět. Využil toho, že jeho matka dračice zrovna odlétla ulovit něco k jídlu. Šel pěšky, protože ještě neuměl moc dobře létat a sám si letět přece jenom netroufal. Blízké okolí jeskyně měl už dávno prozkoumané, ale dál něž na dohled ještě nebyl. Tak se zabral do objevování nových věcí, až se dostal-aniž věděl jak-až k táboru šesti zběhlých vojáků. Dráček sice věděl z vyprávění jak lidé vypadají, ale na vlastní oči je ještě neviděl a proto se na vojáky šel podívat zblízka. Než si je stačil pořádně prohlédnout, začali na něj vojáci střílet šípy. Lekli se když si mysleli, že na ně útočí drak a ve své zbabělosti si neuvědomili, že mají co do činění s malým nedorostlým, sotva necelé století starým mládětem.
Než stačil malý dráček utéct, protrhly mu dva šípy jemnou blánu křídla. Když ho jeden zranil i na boku, Laknarok se vyděsil. Jak se chtěl honem otočit a utéct, zamotal si jedno křídlo pod nohy, překulil se a omdlel. Měl štěstí v neštěstí, neboť si ti vojáci konečně uvědomili, že jim nic nehrozí a přestali střílet. Dráčka svázali provazy, odvlekli do tábora a začali oslavovat svou statečnost, že se jim podařilo chytit draka.
Chudák mládě, když se probudilo svázané a přes všechno snažení bylo moc slabé, aby se samo osvobodilo. Vojáci Laknaroka dlouho trápili a posmívali se mu, nakonec je však omrzel a začali se zabavovat něčím jiným. Zrovna když dráček začal být opravdu zoufalý, vlítnul vojákům do tábora bílý gryf, jež šťastnou náhodou letěl kolem. Rozmetal jim tábor na všechny strany a dráčka osvobodil. Protože byl dráček zraněný, musel ho gryf na zádech odnést k nejbližšímu mágovi, aby mu zranění vyléčil. Pro gryfa to nebylo snadné- dráček byl bez mála větší než on a přes jeho velkou sílu mu to dalo zabrat.
Dnes je už z dráčka Laknaroka velký a silný drak, ale stále je tomu bílému gryfovi vděčný a lituje, že jsem mu své díky nemohl říci osobně. Sotva jej předal do péče mágovi uletěl a už jej nikdy nepotkal.
Určitě tušíte že tato příhoda mělo ještě jistou dohru- když se dráčkova maminka dověděla co se stalo jejím dítěti, vztekem rozmetala všechny vojenské tábory v okruhu jednoho dračího doletu, což mělo také za následek remízu ve válce pro panovníky nedalekých znepřátelených zemí, neboť po tom už neměl KDO a S KÝM válčit.
A to, co pak dračice řekla milému synáčkovi, to si tenkrát milý Laknarok jistě za rámeček nedal a na stěnu jeskyně nepověsil.

Komentáře k tomuto dílu

--- 20:17 05.10 2008

greytail: je to staré víc jak rok, vlastně to byla jedna z prvních věcí(jestli ne uplně první) co jsem napsala;) Jsem ráda že se ti líbila.

Dragea: no možná by si ta pohádka zasloužila přepsat a trochu rozepsat téma...a bohužel se v těch čárkách moc nevyznám...Začátečník nejspíš furt jsem a když jsem to psala jsem byla ještě "začátečnicovatější" ;)

Dragea --- 13:55 29.09 2008

Pohádka je to hezká, byť se mi zdá, trochu uspěchaná... Také mi trošku vadíš, že nesprávně používáš čárky v souvětích :/ Mno ale na začátečníka, jestliže jím jsi, to celkem jde

greytail --- 20:18 27.09 2008

Nevím sice, jak moc je to starý, ale povídka se mi moc líbila.
O Laknaroka jsem se vážně bál... naštěstí to dobře dopadlo :) Ta dohra je skvělá - dost jsem se zasmál :)