Letíš nad rozkvetlou loukou a užíváš si krásné pestré barvy okolního světa. Třepotáš křídly sem a tam, téměř bez přestávek. Před chvílí jsi vstal.
Tu usedneš na rudý květ, tu zase na jiný.
Bezstarostně letíš vstříc novému dni.
A já?
Já smutně sedím na zemi, marně třepotám křídly. Nemohu vzlétnout. Každý jejich pohyb, každé napnutí, je pro mě hotové utrpení.
Někdo mi potrhal křídla a já nemohu letět za tebou.
Začnu smutně volat tvé jméno.
Zastavíš se.
Uslyšíš můj hlas a začneš po mně pátrat.
Bojíš se, že mi není pomoci.
Usedáš vedle mě, chtě se mnou vytrpět moji bolest.
