<< zpět   Název: Měsíc havranů Žánr: Povídka Autor: Hossie Zveřejněno: 31.10. 2006     Poznámka autora:   do školy..měli jsme napsat příběh, kde bude havran, dívka s velkým kufrem a vánek...no... dávám to sem jenom, abyste viděli, jak to vypadá, když někdo dlouho nic nepíše a zakrní mu mozek :D psychoooo     Poušť. Velká a rozlehlá, skrývající v sobě spousty tajemství. Jedním z nich je i malá vesnička, nad níž se jako černý oblak každou noc vznáší hejno havranů. Kde se tu vzali? „Hej, pospěš!“ křičí malá Scarlet na bratra, který se jako vždy děsně loudá. „No tak, nesmíme to propásnout,“ pobídne ho ještě jednou. Další pobízení už ale nepotřebuje. Felix pomalu vyjde za svou sestrou do noční pouště, která již začíná pomalu ožívat. Podívá se nahoru na jasnou oblohu. „Zajímalo by mě, odkud to spadlo,“ nadhodí jakoby nic. „To nevím, ale ostatní říkají, že to letělo vzduchem jako pták, pak se to jestřábím útokem vrhlo k zemi a když to dopadlo na zem, vybouchlo.“ odvětí sestřička plna nadšení nad neočekávanými událostmi dnešního dne. Šli svižným krokem až k místu nehody. Jen co spatřili zbytky letadla, jež se zřítilo, vyděsili se. „Tak to je opravdu ohromný pták,“ vydechla Scarlet. Felix jen přikývnul neschopen slova. „Našli jsme v tomto ďábelském stroji i jednoho člověka. Pojďte se podívat.“ Ozval se za jejich zády Felixův kamarád Cairo. Oba leknutím poskočili, ale vzápětí už mířili k léčitelskému domu. Vstoupili bez zaťukání a jen co odhrnuli závěs, úlekem vyjekli. Na lůžku ležela dívka křečovitě svírající velký kufr. „Tu věc jí nemůžeme vzít. Drží to tak silně, že bychom jí to nemohli vytrhnout, aniž bychom jí ublížili. Musíme počkat až se probudí. Snad nám to vydá a prozkoumáme to,“ řekla opatrovnice a rozpačitě se usmála. Všichni se opět otočili k dívce. „A myslíte, že se vůbec probudí?“ zeptala se ustaraně Scarlet. „Samozřejmě že ano. Měla by se probudit zítra, však jsem to už říkala,“ odvětila opatrovnice a doprovodila je ven, aby nerušili… Scarlet ten večer vůbec nemohla spát, a tak se rozhodla, že se musí podívat, co je v té podivné černé skříňce. Potichu se vplížila do dívčina pokoje. Snažila se jí kufr vyrvat seč mohla, ale stále nic nepomáhalo. Náhle ji napadla naprostá hloupost, a to ta, že dívku polechtá pírkem. Vyrvala si pírko zapletené do vlasů a začala dívku lechtat. Ačkoliv se to může zdát nemožné, dívka stisk polevila a kufr byl nyní jen ve Scarletině moci. Když ho tak držela, cítila, že se v něm něco hýbe, a tak s ním běžela ven, kde ho otevřela. Vyletělo z něj hejno havranů a celou ji obklopilo. Scarlet začala křičet, neboť jí začal narůstat zobák, ruce se jí měnily v křídla, nohy v pařáty a narostlo jí peří. Ostatní obyvatelé vesnice vyběhli ze svých obydlí a přihlíželi nenadálému dění. Když vyšel i Felix, byl už Scarlet přeměněna v havrana. Vzal koště a vyhnal ji na oblohu, kde se skryla ve svitu měsíce. Ostatní havrani letěli za ní a denně se za jemného vánku slétají těsně nad vesnici, aby strážili Scarletiny blízké…       Komentáře k tomuto dílu