Cestou stříbrné záře měsíce
a ostrých stínů stromů,
černých jak dech umrlce.
Náhle se zastavím.
Všude ticho.
Hrobové ticho.
Ať se podívám kam chci,
všude jen samé ticho.
Ani lísteček se nepohne
pod náporem větru.
I vítr utichl pod tíhou
vzpomínek.
Slyšet je jen
vše pohlcující ticho.
Nemohu se hnout.
Bojím se.
Bojím se ticho narušit.
Fantaskní stíny vykreslené
ostrým svitem luny.
Prasknutí větvičky-ladný skok-tesáky-drápy-ticho.
Sežrán tichem.
