 | |
| Název: | Svědomí střípků | | Žánr: | Úvaha | | Autor: | Vlk00 | | Zveřejněno: | 15.06. 2004 | | | | | Poznámka autora: | Ano, neodolal jsem, abych na poměrně zajímavou lemurovu úvahu nezareagoval. Vznikla spíše polemika než samostatná úvaha, takže je vhodné přečíst si nejdřív Střípky svědomí. | | |
| Furry - skutečně zvláštní slovo. Zeptejte se deseti furríků, co znamená, dostanete jedenáct odpovědí. Pro někoho je to parta lidí, kteří po něm chtějí, aby si s nimi hrál na zvířata, jinak ho nevezmou mezi sebe, jiný vás pokouše, pokud ho nešťastnou náhodou oslovíte člověče. Který z nich je furry? Nejspíš všichni. Když jsem na tuhle otázku (co/kdo je to furry?) před pár týdny odpovídal v jedné hře na pravdu, měl moje odpověď asi sedm řádků. Pravda ale je, že mi připadala strašně zestručněná a nepřesná.
Převážná většina lidí s ním žádné předsudky spojené nemá. Nemá s ním spojené vůbec nic, možná si vybaví, že fury je zuřivost. Vůči čemu vystupují divně, to jsou lidé (přinejmenším z jejich pohledu lidé), kteří o sobě tvrdí, že jsou zvíře, mňoukají, štěkají a investují několikamístné částky do plyšových obleků a hraček, místo aby si koupil hifi věž. Nakolik musí "nonfurry" vědět o tom, co jsou a jak se projevují furries je otázka a nikoli otázka obecná, ale osobní. Je na každém jedom z nás, aby si posoudil co okolí chce říct, co ne a proč. Protože jen on sám ví nejlépe, jak se k tomu jeho rodina a přátelé postaví.
(Tady se musím trošku odchýlit od obecného tónu úvahy a rád bych se Drirra zeptal - proč dělají dobří lidé dobré věci a zlí lidé věci zlé? Jak se poznají dobří lidé od zlých a jak se poznají věci? Jací jsou lidé, kteří dělají věci dobré i zlé - kterých je naprostá většina? Ne, nechci se posmívat, nejsem zdaleka jedinný, kdo si tyhlo otázky bezvýsledně klade, takže si rád poslechnu lemuří názor.)
Většina z nás si zažila svůj let do oblak když zjistila, že existuje tolik skvělých, přátelských, tolerantních a charakterově i morálně silných jedinců, kteří jsou navíc také zvířátka. Troufám si říct, že většina si už zažila i prozření a pád tím hlubší, čím výš se jim podařilo vystoupat. Tak už to na světě chodí. Ony totiž tyhle bytosti mají možná zvířecí duši, ale spoustu lidských starostí, zvyků, zlozvyků a špatných vlastností, takže jsou nahony vzálené tomu krásnému ideálu, který jsme chtěli najít. Kdo se poznal ať zaštěká, ostatní hoďte kamenem - rozbijete si monitor a dobře vám tak :>
Chutná mi ten čaj, nebo nechutná? Je důležité jak chutnal, nebo jen že měl nějakou chuť? Proč pijeme čaj a ne vodu? Protože je chutnější, zajímavější nebo se nám prostě líbí atmosféra jeho pití. Asi na něm cosi bude, jinak bychom ho nepili. Proč máme oblíbenou značku čaje? Protože je lepší než ty ostatní a zrovna ta svíravá hořkost je přesně to, co nám lahodí. Jak to víme? Hodnotili jsme, ne pro potlesk davů za správne rozhodnutí, ale pro hezký zážitek v čajovně.
Proč vybírám nejlepší obraz v galerii? Protože já si tam chci obraz koupit a pověsit si ho domů na zeď. A měl by to být obraz, který se mi líbí a nejlépe ten, který se mi líbí nejvíc, protože nejsem bohat a ta zeď má konec konců také konečnou plochu. A proč si ho vlastně chci koupit? Protože se mi líbí víc než ta holá zeď a nemůžu si pomoct, je to tak. Vytvořil jsem uspořádání hezčí-ošklivější. Protože kdybych neporovnával, nemohl bych se rozhodnout o ničem a mohl bych žít v prázdné bílé krychli.
Velmi nešťastné je nepochopení smyslu kritiky. A ještě nešťastnější je, když jej nepochopí kritik. Protože kritika není házení bláta na cizí dílo podle hesla "Když nemůžu mít prase, Bože dej, ať to sousedovo chcípne." Je to vyjádření názoru na dílo a může být pozitivní stejně jako negativní. Pokud chce mít kritik pocit, že je užitečný, dopouští se konstruktivní kritiky a radí jak by to udělal on, co kde opravit, zlepšit, zdokonalit. Může a nemusí to být k užitku, to si musí rozhodnout autor.
Předsudky a očekávání jsou dvě různé věci. A ještě jiná věc jsou preference. Ne ty volební ale osobní. Každý totiž ví naprosto přesně, co je to furry. Ví o sobě, že je furry a více méně ví, jaký je.¨A hledá sobě rovné. Chce najít Furríka s velkým F, takového, který přesně rozumí jeho pocitům, který je s ním bude sdílet a posilovat. Je pak na autorovi... totiž pardon, nováčkovi v komunitě, co si z toho vezme. Jestli má své já, svoji osobnost a dokáže si ji uhájit, nebo si najde vzor, který napodobí. Protože on to není jeden furry, který mu nutí svůj osobní styl. Každý, dává více či méně najevo, čemu věří, co hledá a po čem touží. Je tu dost vzorů na to, aby si nováček mohl zvolit ten jemu nejbližší, nebo pochopit, že se bude muset postavit na vlastní nohy a vytvořit další potenciální vzor. Dostane se mu spousty času poznat, kdo má jaké vlastnosti, u koho jsou ty dobré v převaze, které špatné se tolerovat dají a které už ne. Protože jak už moudrá vlčí babička říkávala, ještě se nezrodil vlček ten, aby se zachoval furrym všem. Překousnout vlastnost, která zrovna tomu kterému jedinci vadí není vždycky těžké. Leckdy je to prostě nemožné a i když se s ní lze smířit a s dotyčným vycházet v dobrém, přátelství tam nikdy nevznikne.
Mimochodem rafání se kvůli banalitám je jedna ze špatných vlastností, které ne každý dokáže překousnout. A že je to vlastnost docela rozšířená.
Mnoho nás přemýšlí o tom, o čem je furry fandom. Jestli je jen o furry, o furry, nebo sem tam i o furry. Nebo o něčem úplně jiném. Neubráním se úsměvu, když čtu o kvalitě RP na furry kanálech, o drtivé převaze furry témat. Jak je to dávno, kdy skupinky furríků svorně kývaly hlavami při debatách o tom, jak furry srazy, furry.cz ani furrycz na irc nejsou o furry vůbec a roleplayi se nedaří.
Ale vzato kol a kolem, zvlášť v poslední době je rperů čím dál víc. Spousta vlků, lištiček, koček a já nevím čeho ještě spolu spokojeně dovádí, zlobí, loví a hrají si, až radost pohledět (pro někoho). Jenže realita je prostě jiná. Roztomilé pacičky jsou ty tam, s veselým vrtěním ocáskem je taky konec. Kolem jsou lidé, kteří nechápou a chápat nemohou. A nezáleží na tom, jestli furríka mohou nebo nemohou poznat. Někdo má exhibicioničtější sklony a bere reálnou furry roleplay jako hozenou rukavici veřejné morálce a vkusu (a snaží se nemyslet na tanec, který nastane až ji někdo zvedne). Jiní potřebují soukromí, někdy soukromí vlastní hlavy, ve které se jejich furry já prezentuje nejlíp. Jistě, mohli by se snažit to překonat, vylézt ven a všem ukázat jací jsou to skvěli vlci/koně/kočky/lemuři/doplňte_požazdovaný_druh. Jenže proč, když o to nestojí, když jsou spokojení tak, jak jsou?
A to se týká i fyzického kontaktu. Jedna věc je hladit chlupatou šelmí hlavičku měkými packami a druhá je dotknout se něčích vlasů neohrabanou rukou. Drirr potřebuje při navazování kontaktu postrčit. Přihlaste se všichni, kdo nemáte zábrany někoho pohladit, podbrat nebo načechrat, pokud ho zatím znáte málo až vůbec? Ono to totiž není tak jednoduché. Chci věřit tomu, že mezi námi není nikdo, kdo by takovou pozornost oplati kontaktem tak fyzickým, že by nebohý hladící vzal druhou o stěnu. Že se ale mezi furries najdou takoví, kteří to s mazlením zrovna nepřehánějí nebo mají přinjmenším dost přesnou představu s kým se mazlit chtějí a s kým ne, o tom už zdaleka tolik pochybností nemám. Ostatně Mbala a Mbili jistě nebudou proti, podělit se o jeden zážitek s poněkud neočekávaným... fyzickým kontaktem :>
(A zase jedno osobní odbočení -¨já jsem si totiž jednoho nejmenovaného lemura už pohladit zkusil. Možná, že vlci nejsou zrovna oblíbení lemuří hladiči, ale pokud ne, tak malá rada - ucuknutí a zmatený pohled není dobrý způsob, jak mě povzbudit, abych to zkoušel znova. Jen tak orientačně, Drirre kolik furríku jsi už poznal skutečně do hloubky? O kolika můžeš říct, že jsi prolomil tu skořápku nahoře?)
Ono totiž prolamování skořápek je vůbec obtížná věc, která stojí hodně úsilí zvlášť v případě, že druhá strana příliš nespolupracuje. K systematickému rozebírání někoho, koho pořádně ani neznám, totiž nemám důvod. Na to by mě musel napřed něčím zaujmout. Navíc ne každý to své citlivé jádro odhalit chce a pak už vůbec nevidím důvod, proč ho nutit. Jak se k tomu staví ostatní nevím a rád si to poslechnu.
Furry stazy jsou... zajimave :> Bylo by hezké, kdybych věděl, jak vypadají ty, kterých se sám neúčastním, ale na tom zbytku se většinou dělá nonfurry činností víc, než těch furry. Až tak, že to některé zúčastněné občas mrzí. Zcela přesně řečeno - záleží na účastnících, jaký sraz si udělají.
Dovolím si souhlasit, že nemálo furríků je plachých, nepříliš komunikativních zvláště na veřejných fórech (checte důkaz místo slibů? podívejte se na furry.cz) Vždcky mě pobaví rozhorlení uživatelé, kteří zatracují flames Vlk x Lions. Už mockrát jsem slyšel, že se jim sem ani nechce chodit, když se tu pořád někdo hádá. Když se tu nikdo nehádá, je ticho jako v hrobce, chlup je slyšet spadnout.
Forma diskuse je pak kapitola sama pro sebe. Co jeden považuje za rozhovor, může jinému připadat jako rozhorlená hádka. Proč diskuse přechází do flame je sice skvělá otázka, ale zjevně nestačí málo. Dokonce nestačí ani hodně, protože flames hoří na celém světě, znovu a znovu, navzdory snahám správců je co nerychleji ulévat. Každý rok si zhruba tříkrát připomenu, že flames nejsou jen doménou primitivů. Je to pokaždé, když se na fakultních newsech někdo otře o linux či windows.
Otázka, "Je můj názor, který zde vyslovuji, objektivní?" je od základu nešťastná. Pokud si mohu dovolit vyslovit tenb svůj (názor) tak není a nikdy nebude. Může jen s nějakou přesností abstrahovat od osobních kritérií a předsudků. Jakmile se tato kritéria ztratí úplně, názor se stane absolutní pravdou a jeho autor se stane Bohem :>
Kritika názoru je přirozená a lze diskutovat, zda je nesprávná. V každém případě je žádoucí názor, který má mít nějakou váhu, podložit. Pokud má být prosazen, není na odpůrci, aby zkoumal, jak k němu autor došel.
Nrad bych bral komukoli iluze (nebo snad správné přesvědčení), že má moc neco vlekého změnit. I tak málo velké věci jako furry komunita ale mají velkou setrvačnost. Tím větší, čím víc jedinců ji tvoří. Myslím, Střípky svědomí svůj úkol splní, že se nad sebou mnozí zamyslí. Jenže je to úvaha trochu rozporuplná. Nabádá přijímat a neočekávat, ale přitom je plná lemuřího smutku. Smutku nad nenaplněným očekáváním a touhy něco změnit. Je to kritka skupiny - ne kritika odsuzující, ale vyjádření názoru, přesně jak má kritika být. Je podnětná, protože vybízí k zamyšlení nad aspekty furry života. A je dokonce konstrukitvní, protože nabízí řešení. Může a nemusí to být k užitku, to si musí rozhodnout autoři - to jest členové furry komunity. A protože mám rád názorovou diverzitu, nabízím vlastní náhled. Na předchozí dílo i na problémy, které popisuje.
Asi nemá smysl dodávat příliš dalšího. Zjistil jsem, že mám (kdo ví proč) pověst cynika... Ta bajka je zajímavá a mezi vlky se povídá jak končí:
"Ach já nešťastný," bědoval lemur, "vždyť jsem nikomu nic neudělal. Půjdu a povím o vše kobrám. Nechtěl jsem je zabíjet, jistě mne budou mít rády." Došel až k pískovému dolíku, kde se vždycky slunilo několik kober. "Dobrý den," pozdravil lemur způsobně a chystal se kobrám říct, proč je nechce zabíjet. Ale než otevřel tlamku, jedna z nich ho uštkla a to je konec bajky.
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Talienn --- 01:28 11.10 2009 |
Říkal jsem si "hm "Svědomí střípků" co to asi bude" tak jsem se nato podíval a je to moc pěkné, je fakt že s většinou mohu souhlasit a zbytek s čím nemohu souhlasit je proto že jsem některé situace ještě nezažil. Mám z toho rozporuplné myšlenky a jak už říkal Mineas budu si to taky muset přečíst ještě jednou abych pochopil celou podstatu této úvahy. |
 | Vlk00 --- 18:43 20.09 2009 |
Nevadilo a nevadilo, ale stale jsem toho nazoru, ze je ten text bez puvodniho Drirrova neuplny. Treba ta bajka na konci, pokud chces zcela evidentni priklad. |
 | mineas --- 21:00 18.09 2009 |
Hmm. Neznám původní úvahu, ale po prvním úplném přečtení jsem došel k názoru, že je ten text úžasný :) Asi si jej budu muset přečíst ještě několikrát, než jej opravdu pořádně pochopím. Ale mám z něj dobrý pocit.
Mám dotaz. Vadilo by ti, kdybych si tvou úvahu okopíroval? Snad ne, ale podstatnější je otázka: Vadilo by ti, kdybych ji zveřejnil na své osobní stránce, na které momentálně pracuji a hodlám ji do konce měsíce zprovoznit? |
| Vlk00 --- 22:52 06.09 2009 |
Bude se ti to cist dost spatne, je to odpoved na uvahu blahe pametri Drirrovu, ktera tu uz davno neni. |
| mineas --- 01:15 05.09 2009 |
Hmm. Čaj nepiju. Ne doma. Ale v čajovně? Ano. Jasmínový čaj, třeba i celou konvičku. A ať si máme při povídání čím zaměstnat ruce, přineste kokosové lupínky.
Je pozdě a já jsem unavený. Ale zaujatý. Nepřečetl jsem úvahu celou, protože jsem si uvědomil, že ji budu muset nejen přečíst, ale i vnímat. Možná zítra. Ale jedno vím, líbí se mi. Ahoj, někdy :) |
|
|
|
