 | |
| Název: | Corny | | Žánr: | Ostatní | | Autor: | Hossie | | Zveřejněno: | 08.11. 2005 | | | | | Poznámka autora: | No...tak toto je moje..ehm...veledílo. Snažila jsem se v něm popsat pocity a mylšenky, ale asi se mi to nějak vymklo z kopyt. Nevím do jakého žánru tohle zařadit, tak to dávám do ostatních;) | | |
| Svítání je nový začátek. Začátek všeho.
Corny se podívala nahoru na oblohu. Hrála všemi barvami podzimní krajiny a mraky připomínali běžící stádo koní. Přemýšlela, jaké by to bylo být jedním z nich. Běžet po obloze a nemít žádná trápení. Osvobození.
Corny se strašně změnila. Spoustu věcí, které měla ráda a které dokonce milovala, ted nesnáší. Rodiče a kamarádi si nemyslí, že by to bylo pubertou nebo něčím jiným obvyklým v jejím věku. Je prostě jiná. Odlišná od tohoto světa, distancovaná od ostatních lidí a moc připoutaná k přírodě. Už mnoho psychologů se jí snažilo pomoct, ale ona stále zůstala taková, jaká byla. Samotářská, bez přátel a bez lásky ke komukoliv. Jenže nikdo nevěděl, že ona to tak chtěla. Chtěla být bez přátel, sama a bez lásky. Nedokázala to nikdy vysvětlit, bylo to pro ni moc těžké a navíc by to ani neuměla. Nedalo se to vyjádřit slovy. Jediná a neuskutečnitelná možnost jak zjistit proč byla proniknout do ní, do její duše a jejího srdce.
Vše má svůj důvod. Narození i smrt.
Srdce Corny se naplnilo bolestí když jí bylo čtrnáct. Nevinná a ve většině věcí nezkušená se do všeho vrhala po hlavě. Dostala se do skupiny lidí, kteří se na první pohled zdáli být milý hodní a neškodní. Působili jako jedna velká rodina, kde všichni o sebe pečují a milují se. Poznala se tam s jedním osmnáctiletým mladíkem, se kterým si hned padli do oka. Byla z toho doslova láska jako hrom, když v tom se jí začali svěřovat ostatní mladíci i dokonce dospělí, že jí milují. Byla z toho naprosto zoufalá, když v tom se jednoho dne stalo, že jí jeden z nich znásilnil. Nevěděla co má dělat, chtěla umřít a zabít se, něco takového prostě nebylo možné. Po několika měsících utrpení šla za svou láskou a vše jí řekla. Jeho reakci opravdu nečekala. Zlomil jí srdce. Že prý použité zboží nechce a at si klidně skočí z okna, že je mu to jedno. Díky silné vůli se Corny svého života nezbavila, ale zapřísáhla se, že už nikdy nechce mít přátele, chce být sama, bez lásky a strachu ze zlomeného srdce a bez fyzického kontaktu. Tho se děsila nejvíc....
Příroda léčí i nevyléčitelné.
Upnula se k přírodě. Poznala její nádheru a čistou duši, otevřenou náruč kdykoliv ji bude potřebovat a bude se cítit sama. Stala se její matkou, nejlepší kamarádkou a někým, koho může milovat. Milovat a nebát se odmítnutí a bolesti. Ačkoliv na to Corny z venku nevypadá, má klid v duši a její tělo se nechvá každé ráno unášet v oblacích, kde je štastná a uvolněná. Po celý den čeká na ráno, kdy vše začíná a na večer, kdy vše končí. Jak život, tak i pocity.
Zvíře je nejlepší přítel.
Je těžké najít si přátele mezi lidma, ale je lehčí a vděčnější si najít přítele mezi zvířaty. Corny se skamarádila s krásnou klisnou, veverkou a vlkem. V noci když už všichni spali se vždy vydala do lesa, kde už nan i její přátelé čekali. Pokaždé to byli nezapomenutelné chvíle radosti a blbnutí. Přála si, aby to nikdy neskončilo a aby mohla být s přáteli i přes den. Nicméně musela si postačit s nocí a byla za to vděčná. Neskonale. Jen se bála, aby se jim nic nestalo. Už párkrát se stalo, že lidé málem zastřelili Shaga, kamaráda vlka, ale nakonec se z toho vždy nějak dostal. Věděla, že oni i ona sama nejsou nesmrtelní a že dřív nebo později umřou. Byla odhodlána vydat se napospas své Matce, až nebude mít nikoho. I to se ovšem stane...
Vše jednou končí. At už špatně nebo dobře.
Po několika letech umřel Shago pod rukama jednoho lovce. Plna bolesti přežívala Corny dál díky podpoře Gari a Windy. Ale už to nebylo jako dřív. Nemohli spolu s Shagem výt na měsíc, nemohli se vůbec podívat na oblohu, kde svítil měsíc, aniž by jim do očí nevyhrkly slzy. Moc jim chyběl. Ikdyž věděli, že na ně kouká seshora a pomocí větru je objímá a hladí. Chtěli víc. Chtěli být s ním. A tak se rozhodli. Rozhodli se vydat už ted, aby nemohli ztratit svého přítele. A zítra...zítra budou s ním. Navždy. Mezi ostatními obláčky, hrát si a běhat, jak to kdysi Corny viděla...
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Flaiming --- 16:00 07.11 2005 |
Je to takove zaroven vesele a smutne...A moc dobre se to cetlo :o)
Priroda je opravdu mocna carodejka... |
 | Dash --- 10:33 06.11 2005 |
Dík Hossie, už jsem něco hodně důležitého pochopil a teď už vím, proti čemu jsem šel...dík a promiň, že nehodnotím článek |
 | Staxsos --- 16:25 04.11 2005 |
Heh mno nevim buť se mi libi všechno co si tady prečtu, a nebo je to opravdu dobre napsame ;) Je to zajimave a libi se mi to!! |
|
|
|
