--> když se naposledy podíval do zrdcadla tak ho to poznamenalo na celý život... zrdcadlo poté prasklo

ale ponekud jednodruhove...ostatni se nepridaji ? O.o

Hmm, pekne, zajimave...

U našeho druhu Draco Rex Cristatus je jen jeden druh přátelství-bezmezná důvěra,a právě proto jsme tak obezřetní a nedůvěřiví vůči svému okoli.Daleko lehčeji se spřátelíme s druhy zvířecími,než s lidmi,s nimiž máme monoha tisíciletou špatnou zkušenost.Snad právě proto jsme ve své podstatě uzavření samotáři.
Hromadění pokladů....to je velice relativní,individuální je u draků už jen pojem poklad.Pro jednoho jsou pokladem majetky,mince,zlato,a pro mne vzpominky na krásné chvíle s furríky,galerie obrázků mých příbuzných draků,nebo různé předměty,jenž od svých furry přátel někdy dostanu.I tak se dá hromadění pokladů vyložit,a je pro mne mnohem přijatelnější.
A dračí arogance ? Ano,i ta existuje,i drakovi mohou povolit nervy,avšak snaží se co nejvíce kontrolovat,a stává se to velice zřídka,neboť draci jsou si dobře vědomi své ohromné síly,a toho,co by mohla tato síla nekontrolovaně způsobit.
Podle Dračí knihy ještě draci pozemští ovládají hnědou magii,ale ta mi moc nejde,přiznábám.Mám v této dovednosti ještě mnoho co dohánět,ale že bych ji neovládal vůbec,to zase ne...něco jsem přece jen pochytil :)

Jistě je i mezi námi mnoho rozdílů. Už jen proto, že jsi starší o pár set let a mým hlavním živlem zůstává voda. Také vzhledem k tomu, že nás je málo, vycházíme především z osobních zkušeností - např. jsem roztržitý a tedy méně spolehlivý než ty. Nadhodil jsi téma přátelství: vodní draci pro toto lidské slovo mají spoustu výrazů s různými významy: například je rozdíl mezi přátelstvím drak-člověk a drak-drak. Nebo přátelství, popsatelné jako ne-nepřátelství, pouto, iluze, kamarádství, intimita, splynutí duší... Podle mých zkušeností to klape jen tehdy, když oba vidí v přátelství totéž.<br>
TR_drak, kterého jsem zmiňoval, vnáší opět něco nového: především je otevřenější než my a necítí se jako furry. Myslím, že k dalším obecným společným znakům draků patří hromadění pokladů a daleko největší odolnost. Nevím, jak je to s údajnou dračí arogancí. Prý bývám arogantní, když se naštvu :o)<br><br>
Ostatní furríci nechtějí reprezentovat svůj druh?

Iane,trosku s tebou nesouhlasim,i kdyz je to asi jen slovickareni :
Nesouhlasim s tim,ze draka si nelze ochocit,z vlastni praxe vim,ze to jde,ze laskavym slovem a uprimnym jednanim se jde dostat drakovi pod pancir,az tam,kde hluboko skryva sve zranitelne misto,sve srdce.Jak jsem na to prisel ?Jednoduse,potkal jsem furriky,a z nezkrotneho draka se stal drak ochrance,drak pomocnik,na ktereho se furry muze spolehnout,kdykoliv je treba.pripojil bych sem taky sve povidani o dracich pozemskych (Draco Rex Cristatus),ale mam obavy,ze by se neveslo,a zkracovat jej nechci,proto mohu jen pripojit jediny doplnek:
-Je nesmirne tezke si draka ochocit,ziskat jeho duveru a pratelstvi,neb je to tvor velice neduverivy a podeziravy.Je vsak o to tezsi,se pak jeho pratelstvi zbavit.Proto kdo tohle pratelstvi nemysli vazne,at se o nej radeji nepokousi....

Včera jsem se po dlouhé době dostal mezi furríky. Překvapilo mě, že ač jsem je nikdy neviděl, poznal jsem z rysů BJ_dragona a pár zmínek o Nyemi, že máme leccos společného. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé rozepsat se o vlastním druhu, věřím, že i ostatní druhy cítí mezi sebou něco podobného. Pamatujete na zrcadlo? Jistě by bylo zajímavé ze sbírky furry příběhů poskládat něco podobného. Ne však jako individuální snahu jednoho furríka, ale jako objektivní dílo všech, aby se zabránilo podobným přehmatům, jako mé záměny s liškou. Jistě by to pomohlo i těm furries, kteří dosud tápou ve své identitě.
Začnu tedy trochou kusého povídání o vodních dracích.

Dlouho již jsem nepotkal draka. Nebo možná ano, ale těžké to rozpoznat, neboť draci se v lidké podobě skrývají tak důkladně, že sami leckdy zapomínají na svou podstatu. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na BJ_Dragona a TR_draka a díky nim nahlédl další hloubky své duše. Přidávám tedy tento střípek o dracích z pohledu mého, Iana, vodního draka.

Historie předků vodních draků sahá do dob, kdy ještě Země nebyla vychladlá, téměř na ni neexistovala atmosféra a první jednobuněčný život začal vznikat až za miliardu let. Tito předkové, pradraci, se na Zemi dostali jako nomádi - a jako nomádi opět odešli.
Vím o nich pouze velmi málo, a to pouze z legend. Jejich těla byla (nebo jsou? kdo ví...) vrchol evoluce pro životní strategii - únik. Údajně byli natolik mrštní, že dokázali vyvinout rychlost dostatečnou k opuštění své sluneční soustavy. Pravda, i my vodní draci se dokážeme vymanit ze sevření Země a ti nejzdatnější z nás se dokáží po několika dnech dostat až k Měsíci a zpět, zde jsou však hranice našich možností. Pradraci dokázali prý přežít celé roky, snad i staletí v chladu a vakuu vesmíru, v jakési hibernaci, žijící pouze ze světla hvězd a touhy, touhy přežít. Jejich mrštná těla neměla žádnou těžkou tvrdou dračí kůži ani spáry, pancíře či mohutné dračí zuby, které by jim umožnily přežít mezi dinosaury, nebo, nedej draci, lidmi. Jistě, byli rychlejší než postřeh pozemských tvorů, ale v době spánku se stávali snadnou kořistí čím dál dravějšího a vynalézavějšího života na Zemi. Tehdy se většina z nich vydala zpět do vesmíru, upadajíce v hluboký spánek v pramalé naději, že je probudí blízkost nějaké hvězdy. Někteří stále přežívali v hlubinách oceánů, neměnných po milióny let, než přišel člověk. Zvuky sonarů a znečištění potopenými loděmi bylo předzvěstí, že dravci došli i sem. Však těla vlivem silného tlaku zmohutněla a ztěžkla a nemohla překonat zemskou tíž. Stali se z nich vodní draci. Jedním z jejich vzdálených potomků jsem i já, jež uvykl životu na souši. Naučil jsem se žít mezi lidmi, jako mnoho mých předků. Jelikož žijeme pár tisíc let, což je déle, než život lidských kultur, lidé nás mají často v úctě. Například Hidan byl považován za boha moří. Nebo Leenia - ta byla kronikářkou lidstva. Lidé byli odedávna považováni za zvrácenou krvežíznivou formu života, která se i mezi sebou zabíjí po miliónech. I mezi nimi lze pobývat, ovšem za dodržení určitých pravidel - například pokud nepředstavuješ hrozbu a neupozorňuješ na sebe, nikdo si tě nevšímá. Přesto se často cítím jako člověk v jámě se škorpióny. Nejsou ale všichni zlí, hlavně lidé podél pobřeží bývají mírumilovnější než jejich vnitrozemští bratránci.
Co se naší anatomie týče, máme být nač hrdí: dospělí jedinci mají hadovité tělo dlouhé 3-6m. I když vážíme pouhých 50-100kg, jsme mnohem těžší než naši předci. (Osobně měřím čtyři metry a vážím 80kg, pradraci prý při stejné délce vážili pouhých 15-20kg) Je to způsobeno hlavně naší kostrou: kosti dokáží pojmout vodu až 30% hmotnosti těla, díky čemuž přežíváme tlaky na oceánských dnech. Jejím vypuštěním hustotu těla snížíme, což nám umožňuje život ve stratosféře a jistou dobu i ve vakuu. Vodu dokážeme vypouštět velmi prudce tlamou. Je-li proud dostatečně tenký, pronikne i měkkou ocelí. Tento úkon však nepoužíváme (jak by mohlo člověka napadnout) jako zbraň, nýbrž pro manévrování v řídkém vzduchu či vakuu. Má však úskalí: vlivem vnitřního přetlaku dochází ke značným vnitřním poraněním, jeho použití si pak žádá delší rekonvalescenci.

Po svých předcích jsme zdědili také touhu cestovat. Při své cestě po souši jsem nahlédl, že dračí rasa se zachovala i vmnohem impozantnější podobě: mohutná těla suchozemských draků, která dokáží chrlit oheň stejně prudce jako my vodu získávají respekt i před lidmi. I jim však zůstala mírnost a citlivost předků a s překvapením zjišťuji, že máme více společného, než jsem doufal: jedním z oněch znaků draků je vnímání dračí identity. Drak je vždy svým pánem, nelze si ho zavázat, koupit nebo ochočit. I draky je možné přelstít, ti si to ale za krátký čas instinktivně uvědomí.
Být drakem je každopádně velká zodpovědnost, což vtisklo naší povaze rozvahu a odstup.