Zel,řekni jak mám žít bez přátel,jak mám žíst bez štěstí a bez radosti,jak mám proboha na tmhle světě plnym svinstav žít a bejt přitom sama a cítit prázdnotu,vždy´t ani sny už nedokážu mít..

Top se,top se v tomhle...přesně takové názory jako ty jsem měla ještě nedávno,pro tebe je tenhle svět oporou,ale už moc dlouho...vtahuje tě do sebe,pohlcuje tě,až tě zcela pohltí a ty už nebudeš moci nikdy ven...my to chápeme ale ti ostatní to berou jako šílenství...ario,podívej se na tu nit,která tě drží.Je to provaz a stále tloustne.Nemáš přátele,ale pokud se utopíš,Nikdy je nebudeš mít,nikdy...nikdy...všechno navždy zmizí,ty už se nezachráníš a ten život navždy zmizí ve věčných hlubinách zapomnění těch,kteří zapomněli žít,zapomeneš žít a naždy zmizíš.Máš jen jednu šanci a tu zatratíš....

ne Zel,já si uvědomuju co dělám..řekni řekni co je lepší trpět ten zbyteček života co mi zbejvá a cítit se sama a vědět že nikoho nemám,nebo alespoń se pokusit třebas jen v mysli o to být aspoń malinko š´tastná?mět s kym mluvit,moci udělat to co nikdy nemohu..pověz..

Né!*řeknu a zatřesu s Ariou.*Ario,ne!Ty se topíš!Topíš se ve snech,topíš!Klesáš na dno,a tak rychle!

Jo to máš možná pravdu,já sem a vždycky budu člověk,sice se cítím jinak ale člověk pořád sem a sny se nesplní,nemůžu být tím čím chci ale můžu se tak cítit..tenhle svět ale potřebuješ..potřebuješ přátele..(já je v reále nemám)..potřebuješ ho to se nedá popřít..

Nechci se utopit,chci jít,jít dál,a tak to už bude navždy...

*usměju se.*O přetrhávání pout s tímhle světem,protože já chci jít za svými přáními,za svými sny...

Přemíšlíš nad tím and čím já*pošeptám..*alespoň z části..

*otočím se na Ariu.*možná...*řeknu nahlas a podívám se na měsíc.*

*smutně se podívá na hvězdy..Potom se otočí na Zel..*