 | |
| Název: | Bluecross kap.1 | | Žánr: | Povídka | | Autor: | | | Zveřejněno: | 06.09. 2007 | | | | | Poznámka autora: | Kde temný svět sužuje národy, kde draci spí a nechávají svět lidem, tam se odehrává děj tohoto dračího mláděte. | | |
| Byl ještě mladý, ne až tak, jako dráče, ale ani nebyl nejmoudřejším svého druhu. Byl zbrklý a často dělal chyby. Jednou z jeho hlavních chyb byla důvěřivost a tou druhou neméně důležitou byla jeho neschopnost odpustit.
Dupání...blána pod očním víčkem zvolna sklouzla z oka. Ohromné oko se rozkmitalo a hledalo příčinu tohoto hluku, který předčasně přerušil jeho spánek. Byl ve velké jeskyni, rychle se mu vracely vzpomínky na dobu kdy šel spát,...už je tomu mnoho let, tak mnoho, že ani nevěděl kolik. Svět se již mnoho změnil. Vyvstali otázky, ale ihned je přerušil zvuk padajícího kamení. Někdo sem za ním přišel.
Jeskyní se ozval ohlušující řev. "Wow, to jsem si dal teda záležet,..." pomyslel si pro sebe drak a ihned se vyšvihl na všechny čtyři mohutné tlapy. Ustrnul v jakémkoli dalším pohybu a jen poslouchal. Krom sněhu, který se sesypával z jeho těla neslyšel nic. Udělal proto dva skoky dopředu, málem přitom nevybral zatáčku do jediného tunelu, který vedl do jeho "domova". Tělem se jen jemně otřel o skalní stěnu a zavrtěl hlavou..."hlava už bdí, ale tělo ještě spí." Po několika dalších skocích uviděl světlo. Přikrčil se ke skalní stěne, ačkoli věděl, že to bude stejně jedno až se bytost se světlem dostane k němu. Zaposlouchal se do kroků. "Dvě nohy, jedna osoba, už zase přišel někdo pro poklad na dně jeskyně",...bytost se pomalu dostávala až k němu..."nechápu jak mohou tihle dvounožci myslet, že jsou nejchytřejší na světě, už od pradávna žijou v téhle vizi a asi je z ní nikdo nevytrhne." Osoba se dostávala až k němu. V ruce třímala pochodeň která drakovi zatím poskytovala klid stínu, jakmile se dostane na dohled, bude správný čas na útok.
Krok za krokem, osoba putovala zvláště opatrně, snad jako by věděla kdo nebo co jí čeká dál. Drak už tohle čekání nevydržel a vyskočil směrem ke světlu, jen skok, druhý a už držel člověka v tlapě a do uší mu jen zaznělo plynulým jazykem draků: "ZADRŽ!" Málem už člověka rozsápal, ale v poslední chvíli se začal ptát sám sebe, kde se naučil člověk dračí jazyk. Zastavil pohyb rukou asi metr od lidského těla a zeptal se rovněž dračí řečí: "Kde jsi se naučil tento jazyk?!" Odpověď přišla v normální řeči lidí, kterou drak také ovládal. "Jsem z rodu lidí z vesnice daleko na západě, Vaši řeč veliký neovládám tak dobře, můj otec mě naučil pouze pár slov než zemřel, dal mi poselství, že jim jsi zavázán službou a že až bude nejhůř naleznu tě zde." Drak nejprve nechtěl uvěřit co ta osoba říká, ale dýka, jako jediná zbraň kterou byla osoba vybavená visela u pasu a jak vidno lidský jedinec se nijak nechystal ji použít, to vše nasvědčovalo, že asi nelže. Do ticha zahřměl hlas. "Znám jen jediného z Vašeho druhu, komu dlužím službu svou, ten je již dávno po smrti, pokud ty jsi jeho potomkem, pak splním slib a pomohu ti." Člověk sundal přilbu z hlavy a plavé vlasy se jako voda roztekly na ramena, na záda a na prsa. "Žena...co?" Drak nemohl uvěřit. "Jsem Trin." Pronesla. Drak se stále nemohl vzpamatovat z údivu nad tím, že kam se neodváží snad žádný muž, dojde skoro bezbranná žena. A ačkoli jeho vkus byl zaměřený na spíše šupinatější stvoření, musel sám před sebou uznat, že je to velice krásný člověk, ale stále jen člověk. Nepřežije ani sto let povzdechl si pro sebe.
"Pojďme do jeskyně, tam mi řekneš vše o době, která je nyní i o problémech své vesnice." Řekl drak a už byl na odchodu zpátky do míst, kde tak dlouho odpočíval.
| << zpět
Komentáře k tomuto dílu |  | Dragea --- 15:03 06.09 2007 |
Skvělý příběh. Už se těším na pokračování |
|
|
|
